Záchranář

Najednou si vzpomenu, že mám hrozný hlad. Jsou čtyři hodiny odpoledne a
my jsme ještě nejedli. Naštěstí sklad je taky plný konzerv, tak si nějakou
ohřejem. S Míšou jsem se dopotácel k výdejnímu stolu.
„Tady si sedni, udělám nějaké jídlo.“ Nechávám ji samotnou a tentokrát bez
vozíku se vydávám na „lov“. Beru dvě konzervy s fazolemi a uzeninou, škoda
že tu není chleba. Musím ještě pro plynovej vařič. Věci rozkládám na stůl,
pouštím vařič. Míša není schopna ani otevřít konzervu. Všechno musím dělat
sám. Za chvíli už to začíná pěkně vonět, úplně se mi zbíhají sliny. Hotovo.
„Ták, tady máš.“ Podávám Míše plný nerezový talíř.
„Je to horký, konzervu je dobrý pořádně provařit.“ Poprvé se na mě usměje.
Mám chuť na ni zaštěkat, ale pak si to raději rozmyslím. Je ještě v šoku,
alespoň teďka ví, co ty její mazlíčkové dokáží. Člověk by nikdy neřekl, že po
dvou dnech se ti psi budou takhle chovat. Dva dny bez pána… Oba jsme zhltli
naráz porci fazolí.
„Půjdu se ještě podívat, jestli tam není něco na zub. Mám na něco chuť a
nevím na co…“ Za dveřmi je slyšet psí škrábání, cejtěj žrádlo. Parchanti.
Vzadu ve skladu jsem našel několik krabic čokolády, ale to není to pravé.
„Chce to něco, něco jiného. Á tady, čabajka.“ Pravá uherská čabajka, pro
každého jednu. Vracím se zpátky k Míše, dávám ji jednu do ruky. Poprvé
promluví:
„Díky… a za to tam venku taky díky.“
„Hmm, není zač.“ Ticho, pohodlně jsem se rozvalil v křesle. Bylo slyšet
jenom psí škrábání na dveře. Už jsem docela otrnul. Zase jsem přemýšlel, co
budeme dál dělat. Pak jsem se vyděsil.
„Fůj! Já vypadám!“ Poprvé jsem se na sebe podíval. Řezník. Míša se lekla a
zamračila se na mne.
„Měl bych se umejt, vysprchovat. Jdu první. Ty hlídej dveře!“ Přistrčil jsem
k ní katanu.
Vzadu maj skladníci umývárny, svlíknul jsem ze sebe propocený a zkrvavený
hadry. Pustím sprchu, samozřejmě teplá neteče…Jsem zvědavý na Míšu.
Pořádně se namydlím, pozoruji svoje pokousané tělo, mám několik obtisků
psích zubů na nohou a na rukou. Naštěstí jenom jeden šel skrz, doufám že ten
knírač neměl vzteklinu. Musím si to raději vydezinfikovat, není to ale moc
hluboký.
x x x x x
Očista je za mnou. Do těch špinavých montérek už nevlezu. Chodím nahý
mezi regály a hledám svoji velikost. Konečně.
Pořádný trenky dělaj chlapa.
„Á, tady jsou. No né…“ Nové speciální oblečení, mělo přijít až příští
měsíc…určeno zatím jenom na testy.
„Paráda.“ Kevlarem vyztužené kalhoty, dvojité výztuhy kolen, zadku a
stehen. Spousta kapes, navíc zesílená záda a lokty. Super. Celý oblek je dělán
32