Záchranář

96
a já padám k ní. Ozve se příšerná detonace a všechno se chvěje, jako by měl
celý barák spadnout. Zasypaly mě nějaký úlomky, ale nic velkého. Míša mě
pomohla opřít se o stěnu, nabíjim Rugera. Naštěstí barák vydržel.
„Musím se tam ještě kouknout…“
„Jdu s tebou!“ To mě překvapilo. Opřel jsem se Míše o rameno. Chodba je
zdemolovaná, ale daří se nám protáhnout mezi kusy betonových bloků. Všude
je děsně kouře a smradu. Terárium je vlastně takový betonový monolit, přední
stěna zcela chybí, ale jeho boky jsou jen lehce poškrábané. Po „kudlance kromě
pár chlupů a „čehosi“ není ani památky. Otočil jsem se na Míšu.
„Pojď, vypadnem.“ Přikývne. „Najdem si jiný spaní, tady bych měl asi špatný
sny.“
„Jo, to by bylo fajn.“
Jdem nazpátek k autu, Míša mi omyla poraněný kotník vodou z PET-lahve.
Stáhnu si ho obvazem sám, protože to je zase jedna z činností, které neovládá.
Jedeme pryč.
x x x x x
Po dvaceti kilometrech spatřila nějakou stavbu.
„Támhle je taky pěknej dům.“
„Nevím, raději někam dál. Řídit ještě chvíli vydržím.“
Asi po dalších třiceti kilometrech nacházíme ten správný objekt. Je to
přepychová venkovská usedlost, kdysi snad statek, dneska nákladně
přebudován na luxusní bydlení. Je dobře oplocen a nic nenasvědčuje, že by se
tu měl vyskytovat podobný genetický výtvor jako v minulé vile. Dveře jsou
otevřené, pomalu se samopalem prohledáváme každý kout usedlosti. Statek je
zařízen v secesním stylu. Dřevěný naleštěný nábytek, spousta klubovek a
odpočinkových pohovek po celém baráku.
„Vypadá to tu, jako by ten, co to tu vlastnil makal celý život jako šroub a teďka
by chtěl odpočívat.“
Míša k tomu dodává: „Je to tu pěkně hnusný, samý starý krámy, vůbec se mi to
tu nelíbí.“
„Mě taky ne.“ Dodávám. „Ale jinam už bych nedojel.“ Statek je dlouhý asi
třicet metrů a má dvě patra, z toho jedno podkrovní. Přízemí je zařízeno jako
přijímací sál (něco, co normální lidi nazývají obývákem), obrovská kuchyň,
hala, veliká jídelna. Potom tam je spousta salónků (modrý, růžový,
béžový….atd.), dále se ještě v přízemí nacházejí sklady s potravinami a
různými věcmi nutnými k udržování tak velké usedlosti. Dále se na pozemku
nacházejí konírna, prasečák a psinec, všechny pochopitelně už neobsahují živé
obyvatele.
Původní majitel byl asi vášnivý lovec, protože přijímací sál a „béžový“ salónek
obsahuje samé vycpané trofeje. Jsou tam také hlavy Kaferských buvolů,
medvědů (i ledního) a lvů. Před barákem parkuje dnes už špinavý mercedes
kupé.