Záchranář

„Tak honem si nějaký vyber, ať můžu jet zpátky do firmy.“
„A co ten nákup, slíbils, že pojedeš se mnou na nákup!“ Stěžovala si.
„Tak si někam skoč, přece nebudu s tebou pořád chodit, nejsi malá holka.“
„Seš hajzl, slíbils to! Nemůžu tady chodit sama, když je tady tolik psů!“
„Ale prosím tě, já myslel, že máš psy ráda…“ Chtěl jsem ji trochu dožrat, aby
se konečně osamostatnila.
„Seš normální hajzl!“
„Ale, ale, taková slova…Co kdybys ses naučila jezdit autem? No?“
„Teď se nic učit nebudu!“
„A kdy se budeš něco učit?“ To už moje trpělivost přetekla. Nic na to neřekla.
Pak jsem uviděl nějaké domy, na jeden jsem ukázal.
„Hele, támhle ten dům, tam zajedem. Ten by mohl být dobrej.“
„Je pěkně hnusnej, má plechovou střechu a je starej!“
„No a co! Není to daleko…“
„Já bych chtěla nějakej novej.“ Zase ten psí pohled.
„Podívej se, tady v tomhle konci žádná nová výstavba není a já nebudu jezdit
půl hodiny přes město. Jasný?! Tak si vyber: buď támhleten nebo ten modrej.“
„Tak ten modrej.“ Zase začala fňukat, ale na mě to už neplatí, spíš na to
začínám být alergický. Zastavil jsem před dotyčným barákem, byla to malá
vilka, asi původní výstavba, tak třicátý léta.
„Je to dobrý, žádnej pes, půjdu se ale raději podívat dovnitř.“ Míša na mě kývla
a já se vydal s čezetou v ruce na průzkum. Zahrada nic moc, ale vzadu je
skleník a v něm moje oblíbená pochoutka okurky a papriky. Super. Dveře od
domu byly samozřejmě zavřený, tak jsem musel rozbít okénko a vlést opatrně
dovnitř. Pes tu ale naštěstí taky nebyl, to už bych ho cítil.
Je zajímavé, že ať vstoupíte ke komukoliv, kdo doma má psa, tak to je na první
nadechnutí cítit. Tady bylo „čisto“. Přede dveřma byl věšák s klíčema, tak jsem
je vyzkoušel a na podruhý se trefil.
„A je otevříno.“ Došel jsem zpátky pro Míšu. Nebyla nadšená, ale stejně tu
moc dlouho nebudem.
„Moc se nekřeň, stejně za týden pojedem jinam.“ Hodila na mě zase ten svůj
naštvanej kukuč a šla dovnitř.
„Něco tady hrozně smrdí.“
„Co? Nesmysl! Nic tu nesmrdí, jenom si myslím, že bychom oba potřebovali
sprchu.“
„Css.“ Klasická odpověď.
„Není tu žádnej bazén a ty nový baráky maj všechny bazén!“
„Stejně by si jenom frfňala, že je studená voda. Tak toho nech a běž se už
umejt.“ Práskla dveřmi od koupelny, ale poslechla. Prozkoumal jsem celý dům.
Nic zvláštního jsem ale neobjevil, musel tu bydlet nějaký důchodce. V baráku
nebyl žádný počítač, jen video a televize. Pár pitomých knížek, talíře a spousta
povlečení. Vyměnil jsem povlečení za nové a natáhnul jsem se do postele, ale
rychle jsem zase vyskočil.
„Smrdím jako prase, nejdřív se osprchuju a pak si dám dvacet, dneska už nic na
scánii neudělám.“ Po chvíli Míša vyšla z koupelny, celá modrá.
47