Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
160<br />
Kdo říká, že se v zimě na motorce nedá jezdit, tak neviděl oblečení od<br />
firmy Uvex. Beru kompletně zateplenou kombinézu a pod ní ještě další flísku.<br />
Míša si bere stejnou, ale o číslo menší. Na vrch mojí starou taktickou vestu a<br />
vypadáme jako desperáti. Míša s tím kalašnikovem vypadá velmi<br />
nebezpečně…<br />
Večer jdem „nakoupit“ nějaké potraviny, hlavně čokoládu, ta mi pomáhá. Míša<br />
bere ještě lahev whisky, prý pro zahřátí…<br />
„Doufám, že nám pak nedají dýchnout.“ Uvolňuji trochu atmosféru, Míša se<br />
poprvé směje. Zahřálo mě to u srdce. Jdeme spát, večer si trochu loknem<br />
z lahve. Je dobrá, dal bych si ještě, ale nebudu riskovat. Dveře necháme<br />
pootevřené, aby sem mohl vzduch a pouštím kamna. Za chvíli je příjemné<br />
teplo.<br />
Ráno se vzbudím první já. Jsem docela fit. Míša vstává hnedka po mě. Má ty<br />
svoje problémy, tak hledá jistou hygienickou věc pro ženy. Jdu s ní ven, jdeme<br />
znovu do sámošky, bere jeden balík, já pro změnu přidávám toaleťák a pastu na<br />
zuby. Není špatné si po čokoládových hodech vyčistit zuby, zvlášť co vymřeli<br />
všichni zubaři.<br />
Pak nastává strojení, nejdřív teplé spodní prádlo (to mají tady taky) a pak flísku<br />
a svetr, navrch ještě kombinézu a vestu. Mám ji plnou zásobníků, na stehně mi<br />
výhružně visí Beretta s namontovaným tlumičem. Svůj kalašnikov, musím<br />
rozebrat a dát do kufru. Míša má na zádech pověšený jak kalašnikov, tak<br />
brokovnici. Navíc má všude pásy s patronama do brokovnice. Škoda, že<br />
nemám foťák…<br />
Jedeme, v noci nasněžilo asi deset centimetrů čerstvého sněhu. Jednoválec si<br />
jen tak brumlá něco pro sebe, ale když ho voroštuju, tak se ozve. Je tišší než<br />
Honda. Ještě uvidíme, kdo z koho…<br />
Vjíždíme na hlavní směrem na Schluchtern a pak chci jet na Erfurt.<br />
Schluchtern je velký asi jako Přerov nebo Šumperk, akorát že je hezčí,<br />
projíždíme, nikdo tu není a ani nebyl. Ani psi nejsou vidět, ve sněhu sice nějaké<br />
stopy rozeznávám, ale hafani jsou asi někde zalezlí… Myslím, že tuhle zimu<br />
mnoho chlupáčů nepřežije. Ti, co měli to štěstí a nebyli snědeni, nebo se mi<br />
nedostali pod mušku, tak jim dá letošní zima co proto. Je to dobře, alespoň tak<br />
klesnou stavy našich konkurentů. Psi jsou do velké míry našimi konkurenti,<br />
protože to jsou taky masožravci a dělíme se tak s nimi o jeden stůl. Jedeme<br />
směrem na Fuldu, kolem nás jsou samé lesy, kromě našeho „bubláku“ tu nic<br />
nevydává žádný zvuk. Všichni jsou zachumlaný a pokud možno se hřejou<br />
někde v suchu.<br />
Jízda zatím probíhá v pohodě, autům se zručně vyhýbám, jen vzorek na<br />
pneumatikách by mohl být ostřejší, je spíš vhodný na nějakou pěknou polní<br />
cestu. V poledne jsme v Erfurtu. Míša mi klepe na rameno, ukazuje na ceduli,<br />
je na ní napsáno: PRAG. Rád bych tam zatočil, zajel zase do těch pitomých<br />
Holešovic a pak do Prostějova… Kdo by si byl pomyslel, že se dostanu někdy<br />
zase tak blízko k Čechám. Na hranice to bude tak sto padesát kilometrů…<br />
V létě by to byl kousek. Stáčím to do leva na Magdeburg. Sbohem Praho…
Change language