Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
207<br />
Míša. Měla červené oči, asi jí mě bylo líto. Možná, že si vyčítá, že mě do<br />
toho navezla. Je ale fakt, že ruku jsem potřeboval… Ty parchanti se na mně<br />
skvěle pomstili.<br />
„Takhle to dál nejde, musíš se s tím smířit.“ Řekla Míša, když viděla v jakém<br />
jsem stavu. Podíval jsem se na ní. Rychle dodala: „Já tě budu mít pořád ráda, i<br />
když budeš černej, Eriku.“ Nevím, jestli se mám rozbrečet nebo se začít smát.<br />
Nic jsem neřek.<br />
„Pojď musíš se něčeho najíst, já mám taky hlad.“ Zvedla mě a táhla<br />
k nedalekému domu.<br />
„Chytla jsem srnce.“ Řekla Míša, aby zavedla rozhovor na jiné téma.<br />
„Hmm.“ Neměl jsem na nic chuť. Vlekl jsem se dva kroky za Míšou a mlčel<br />
jsem. Došli jsme k domu. Byla to neudržovaná samota a bylo na ní vidět, že je<br />
plně vystavena přírodním živlům. Omítka byla z větší části opadaná a okna<br />
taky nevypadala nejlíp. Na střeše chyběly hřebenáče.<br />
Vešli jsme dovnitř. V předsíni byla kamenná podlaha, jinak všude byla prkna.<br />
Domek byl v bídném stavu i uvnitř. Vlhko a odchlipující se omítka.<br />
Sednul jsem si v kuchyni na nepohodlnou bílou židli. Vrzala. Barák byl totálně<br />
promrzlý. Bylo mi všechno jedno. Míša zvedla srnce ze země a začala ho sama<br />
stahovat. Moc jí to nešlo, nemohl jsem se na ní koukat, jak se s tím sama moří.<br />
Taky jsem nechtěl vypadat jako úplný kripl.<br />
„Ukaž!“ Řekl jsem Míše a podržel zvíře za zadní nohy. Míša pak vyvrhla srnce<br />
docela rychle.<br />
„Nevíš, kde to má žlučník? Nerada bych ho pokazila.“<br />
„Srnci žlučník nemaj.“ Odpověděl jsem.<br />
„Nemaj?“ Udiveně se na mě podívala.<br />
„Ne.“ Bože, to je debata.<br />
„Na čem ho chceš upéct?“ Radši jsem se zeptal.<br />
„Za barákem je nějaké dříví…“<br />
„No jo, ale to bude mokrý. Nebude hořet.“<br />
„Hmm a co kdybychom ho snědli jen tak? Mám na to docela chuť, když je<br />
syrovej…“ To jsem od ní nečekal. Zeptal jsem se:<br />
„Fakt?“<br />
„No, proč né?“ Vzala si nůž a kousek si ukrojila.<br />
„Je to docela dobrý a ještě je vlažnej. V počítači psali, že syrové maso je pro<br />
nás lepší, vařením se příjde o všechny zdravé látky co maso má a se špatnýma<br />
si organizmus poradí.“ Byl jsem překvapen.<br />
„Tos mi vůbec neřekla.“ Pokrčila rameny.<br />
„Neptal ses. Zkus.“ Ukázala na srnce. Moc se mi do toho nechtělo, bude to<br />
určitě tuhý. Koukal jsem na tělíčko a myslel si, jak jsme klesli. Žereme syrový<br />
maso… Ale co, když je to pro mě dobré.<br />
Vybral jsem si nejlibovější kousek a ten uříznul. Začal jsem mechanicky<br />
žvýkat.<br />
„No, docela dobré... Možná by to chtělo něco víc tučného.“ Znovu jsem se<br />
nahnul nad zvíře.
Change language