Záchranář

More documents

Recommendations

Info

174 „Tak proč nás pořád honí? Proč nerabujou města a nekradou?“ Odpověď mě šokovala. „Protože si jim zabil jejich kmenového vůdce, kterého oni uznávali bezmála jako svého boha. A že si ho prý zabil nějakým rituálním způsobem a proto smrt musí být pomstěna. Označili tě jako Šakru, což znamená něco jako: „Ten, který přichází v noci“. Mají tě v bázlivé úctě a zároveň tě hrozně nenávidí. Říkal, že budou bojovat a hledat, dokud tě nenajdou. Všichni tvoji přisluhovači, že prý zemřou hroznou smrtí.“ Tady jí začal znova přeskakovat hlas. Eleonora. Dokážu si představit co s ní asi museli dělat… Šli jsme pustou krajinou a já přemýšlel a vybavoval si okamžiky s Elí. Byla to taková naše druhá babička. Laskavá naděje a pro Míšu vrba na všechny její bolesti. Respektoval jsem ji. Občas sice na mě byla dosti příkrá, ale spravedlivá. Nejvíc mě znepokojovala slova Míši, že prý mě budou hledat pořád, dokud mě nenajdou. „Myslíš, že po nás půjdou pořád, jak říkal ten…“ „Vykonali všichni hromadně přísahu, tam na tom kopci. Ta přísaha se dědí z otce na syna a z matky na dceru. Je nezrušitelná. Prý by jejich národ zahynul, kdyby ji porušil, nebo se ji nepokusil naplnit.“ Říkala to takovým přemýšlivým hlasem. „Tak to jsme v pěkný prdeli.“ Prohlásil jsem. „Jo,“ Řekla na to Míša. A víc nic. Myslel jsem, že z ní něco vypadne, nějaká útěcha, ale byla zticha. „Co budeme dělat? Ty magoři nás budou nahánět po celý Evropě.“ „To budou. Nejhorší je to, že se sice rozdělili na několik klanů. Myslím, že říkal do čtyř. Ale přísaha byla vykonána pod totemem, na který byla naražena hlava jejich náčelníka. A to je největší urážka, které se kdy kdo dopustil. Toho se prý nedopustili ani Arabové.“ Podívala se na mě. Trochu jsem zbledl. „Jó, aha...“ A pak: „No jo.“ Bedlivě se na mě zadívala. A pak řekla: „Jediný, kdo by mohl zrušit tu přísahu, je jeho syn.“ „Jó. No to by bylo dobrý. A ten je kde?“ Zeptal jsem se. „Toho si probodnul.“ Takže nás čeká putování celou Evropou a nakonec, buď potupná a hrozná smrt na rožni, nebo naopak umrznutí někde v lese na útěku. Byl jsem úplně zoufalý. Jsme v hajzlu. Kdyby vedle mně nešla Míša, tak bych spáchal sebevraždu. Já jsem nějaká jejich mýtická postava, já, který se u toho zabíjení dvakrát posral, několikrát se psychicky zhroutil… To je k smíchu, dokonce jsem se začal potichu smát. Míša na mě udiveně pohlédla. „Čemu se směješ?“ Řekl jsem jí to. K smíchu jí to vůbec nepřišlo. Povídá: „Vím, že si magor Eriku…“ Oslovila mě jménem, což se už dlouho nestalo… „Taky vím, jak si se choval ke psům, ale proč si toho náčelníka musel takhle zo ha vit?“ Poslední slovo slabikovala. Chvíli jsem mlčel. Pak jsem řekl: „Nevím, myslel jsem, že se pak budou bát, že nás nechaj na pokoji. A taky mě ten chlap hrozně sral a navíc nemám rád černochy.“
175 Zakroutila nevěřícně hlavou. Cítil jsem se trapně, asi jako chlap, kterého přistihnou, jak se dívá malému děvčátku pod sukně. Bylo to hrozný, Míša a hlavně Eleonora musela hrozně za moji blbost trpět. Při tom jsem to tak nemyslel…, teda myslel, ale jinak… Všechno mě sere. Míša si myslí, že jsem uchyl, ti blbci tam venku mě mají za noční můru a straší s ní malé děti a já mám sebevražedné tendence. Je mi hrozná zima, mám žízeň a taky hlad. Jsem asi nejodpornější a nejnenáviděnější postava na zeměkouli. Přitom jsem jenom vyučený pekař, který nebýt toho, že se dal k záchranářům by ani dneska nežil. Zastavili jsme se. Povidám: „Takhle nikam nedojdem. Nasednem na motorku, dojedeme někam, kde přespíme a večer budem zase pokračovat v cestě. Uvidíme, jestli je to bude pořád bavit. Když se nám nějakým způsobem podaří přežít zimu, tak bych chtěl odplout někam pryč z Evropy. Aby mě ti bastardi nikdy nenašli.“ Míša na mě upřela ty svoje smutný oči a kývla.
Page 2 and 3:
Obsah: Záchranář 3 Zkáza 18 Zji
Page 4 and 5:
„Dělejte, blbci! Nějací turist
Page 6 and 7:
„Jasně šéfe.“ Já tam nechci
Page 8 and 9:
v šílený spirále. Nevím kde je
Page 10 and 11:
„Kam jdete?! Tam nemůžete jít,
Page 12 and 13:
„Fakt čtyřicet? Tý jó, no to
Page 14 and 15:
x x x x x Došli jsme k řece, hlad
Page 16 and 17:
„Tak, teď se tady nadechneš, po
Page 18 and 19:
Zkáza Cestou jsme nikoho nepotkali
Page 20 and 21:
„Já si myslím, že jsme pěkně
Page 22 and 23:
22 Jenom psi se zuřivě vrhali na
Page 24 and 25:
Klid, hlavně klid, přemýšlej. C
Page 26 and 27:
„Mě se líbí ten bílej pudl a
Page 28 and 29:
28 ke mně. Otevřel jsem okno vyle
Page 30 and 31:
Jen co se zase zabouchnou dveře od
Page 32 and 33:
Najednou si vzpomenu, že mám hroz
Page 34 and 35:
Zjištění Venku vili psi. Tuhle v
Page 36 and 37:
„Kdyby něco, tak zase zatrub.“
Page 38 and 39:
38 holka, moc nemluví. Namířil j
Page 40 and 41:
„Ne, to byla jenom legrace…sorr
Page 42 and 43:
42 „Tak si dům vybereme někde p
Page 44 and 45:
Celý komplex je rozdělen do tří
Page 46 and 47:
x x x x x Dojeli jsme k vysokému p
Page 48 and 49:
„Tak jaká byla voda?“ „Tě c
Page 50 and 51:
„Jedeš potvoro! Běž pryč, sak
Page 52 and 53:
„Kdy ráno jedeš?“ „Jako vž
Page 54 and 55:
„Dobře.“ Jeli jsme do sámošk
Page 56 and 57:
56 „To mi nevadí.“ Druhé kolo
Page 58 and 59:
58 kabinu, k nim pak bude taky při
Page 60 and 61:
„Ukaž.“ Podala mi ji. „No jo
Page 62 and 63:
„Jdu se ještě podívat ven.“
Page 64 and 65:
64 „Raději Springfilda, ať z n
Page 66 and 67:
x x x x x Nasedli jsme do scánie a
Page 68 and 69:
„Svině!“ Namířil jsem svoji
Page 70 and 71:
V seznamu jsem si našel adresu pro
Page 72 and 73:
„Tak hele, kočičko, jestli nep
Page 74 and 75:
74 „Neboj, už je to v pořádku,
Page 76 and 77:
Praha Opatrně jsem se probíjel d
Page 78 and 79:
zkázy. Začalo pršet, kluzká dla
Page 80 and 81:
80 Nejí. Snad ji to brzo přejde,
Page 82 and 83:
moc místa, spodek je na tom o pozn
Page 84 and 85:
84 nepotkali ani živáčka je dost
Page 86 and 87:
Moře Druhý den jsme matrace nalo
Page 88 and 89:
samozřejmost. Míša na to vše ko
Page 90 and 91:
90 zdobené kopí, dokonce snad zla
Page 92 and 93:
obluda, kterou si lze jenom vymysle
Page 94 and 95:
„Třeba tohle je jeho laboratoř
Page 96 and 97:
96 a já padám k ní. Ozve se př
Page 98 and 99:
„Nechceš si zkusit Springfilda?
Page 100 and 101:
100 „Chtěl jsem zastřílet Rigb
Page 102 and 103:
102 z těch je mi za chvíli blbě.
Page 104 and 105:
104 „Ne, už nic, chce se mi spá
Page 106 and 107:
106 „Jo, zítra, dneska se budem
Page 108 and 109:
108 „Já nevím, musíme se vrát
Page 110 and 111:
110 „Buď už zticha! Seš normá
Page 112 and 113:
112 si večerních paprsků zapadaj
Page 114 and 115:
114 slyším, že tu někdo je a po
Page 116 and 117:
116 Zbytek dne jsme nakládali to,
Page 118 and 119:
118 Police ale držela jako přibit
Page 120 and 121:
120 zeptala, co je to za místo a p
Page 122 and 123:
122 zmiňován v ekonomických denn
Page 124 and 125: 124 „Víš to jistě?“ Zeptala
Page 126 and 127: 126 Kulomet jsme potom společně
Page 128 and 129: „Uhlí hrozně čoudí.“ Povíd
Page 130 and 131: 130 neuvěřitelné kousky. Byla to
Page 132 and 133: 132 zůstalo neodhaleno. Mýlil jse
Page 134 and 135: 134 „No to je hezký! Mě se zdá
Page 136 and 137: „Co je v hajzlu? Najdem si jiné
Page 138 and 139: 138 jsem se po paměti vyhnul, stej
Page 140 and 141: 140 Za celou dobu nikdo z nás nevy
Page 142 and 143: 142 „Kéž by se povraždili navz
Page 144 and 145: 144 člověka… Ona myslí na tot
Page 146 and 147: 146 Obláček dýmu. Instinktivně
Page 148 and 149: Útěk 148 Křoviskama jsme se prob
Page 150 and 151: 150 Ještě beru teplou zimní bund
Page 152 and 153: k moři… Po další čtvrt hodin
Page 154 and 155: 154 v ruce kalašnikova. Jdou např
Page 156 and 157: 156 že někdo letí vedle mě, ako
Page 158 and 159: 158 Dánska. Holandsko a Belgii sch
Page 160 and 161: 160 Kdo říká, že se v zimě na
Page 162 and 163: x x x x x 162 Jedeme dál, Hamburg
Page 164 and 165: 164 „Tak kam?“ Ptám se Míši.
Page 166 and 167: 166 „Počkáme do večera, pak uv
Page 168 and 169: 168 Nikde se neozývalo nic podezř
Page 170 and 171: 170 „Obvaz, měl by bejt v motorc
Page 172 and 173: 172 prasknou bubínky. Chvíli mu j
Page 176 and 177: Mutanti 176 Přejeli jsme hranice,
Page 178 and 179: 178 několik dalších přístavků
Page 180 and 181: 180 „Tak to byl ten déšť!“ N
Page 182 and 183: 182 podrobnost, každé zrníčko
Page 184 and 185: Odplata 184 Jsme schovaný za rohem
Page 186 and 187: 186 „Díky příteli.“ Poděkov
Page 188 and 189: 188 Velitel pohrozil „skladníků
Page 190 and 191: 190 „Co kurva tak řvete?!“ Nad
Page 192 and 193: 192 Libyi, proto všichni měli ste
Page 194 and 195: 194 „Tak moment, teď když si to
Page 196 and 197: 196 Odraz, letěla ke mně. Bylo ja
Page 198 and 199: 198 Hořelo to tři dny, pak jsme s
Page 200 and 201: 200 „Ale je to moje ruka, nemůž
Page 202 and 203: 202 zase začaly samy zacelovat, al
Page 204 and 205: 204 a černou barvou se plynule roz
Page 206 and 207: „Tak jdem.“ Stoupnul jsem si a
Page 208 and 209: 208 „Tohle tlustý by mohlo…“
Page 210 and 211: Podíval jsem se na Míšu, chvíli
Page 212 and 213: 212 Přestávám raději snít. Mí
Page 214 and 215: 214 pokrčím rameny. A cituji otř
Page 216 and 217: 216 „Tahle ženská.“ Ukázal n
Page 218 and 219: 218 proceduru odstínění a přezk
Page 220 and 221: 220 si ničeho nevšimli. Pak Míš
Page 222 and 223: 222 Pistolka s Flanelovou košilí
Page 224 and 225:
224 aby nám stačil v běhu, ale n
Page 226 and 227:
226 Museli pod ní umístit hodně
Page 228 and 229:
228 „No podívat se tam. Na čem
Page 230 and 231:
230 můj revolver. Měli tu i něja
Page 232 and 233:
232 „Byla to paráda.“ Povídá
Page 234 and 235:
x x x x x 234 Pod sebou tuším dno
Page 236 and 237:
„Hlavně nepouštěj Rammstainy,
Page 238 and 239:
238 „Polib mi prdel kreténe! Já
Page 240 and 241:
Masomlejn 240 Za dalších deset ho
Page 242 and 243:
242 koutkem oka jsem zahlídl jak j
Page 244 and 245:
244 „Kolik jich je?“ Míša jen
Page 246 and 247:
246 Otočili jsme se proti těm tř
Page 248 and 249:
248 „Protože to nikdo nevěděl
Page 250 and 251:
250 a vyživovat plod, tak oplodně
Page 252 and 253:
252 „No, to né…to já…žádn
Page 254 and 255:
„My jsme nachystaní. Dvakrát js
Page 256 and 257:
256 Pak jsme vylezli na povrch, byl
Page 258 and 259:
258 obličej a kopal do nohy, byl j
Page 260 and 261:
260 „Tak vážení.“ Začal jse
Page 262 and 263:
262 Měl taky zajímavé jméno: HE
Page 264 and 265:
„Dyť si říkal, že ho bereš!
Page 266 and 267:
x x x x x 266 Vystoupili jsme na b
Page 268 and 269:
268 Stockholm je město rozkládaj
Page 270 and 271:
270 mapy a přístroje, to jsem pro
Page 272 and 273:
272 Křižoval jsem těsně podél
Page 274 and 275:
274 „Tu musím zprovoznit, jinak
Page 276 and 277:
276 to, že jsem do ní nevzal moc
Page 278 and 279:
Měli tam čezetu 75 SP-01 Shadow,
Page 280 and 281:
280 „Doufám, že něco ulovím.
Page 282 and 283:
282 Musíme sehnat nějaký pořád
Page 284 and 285:
284 „Ty vole!“ Málem jsem ho d
Page 286 and 287:
286 měla dceru, tak se poprvé pos
Page 288 and 289:
288 vnímavý, už teďka se u něj
Page 290 and 291:
290 zaměřovače. Nevím, ale při
Page 292 and 293:
292 Tak toto byly poslední řádky
show all

Záchranář

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?