Záchranář

x x x x x
275
Ráno a dalších pět dní jsem nedělal nic jiného, než jen stěhoval věci z Herberta
do domu. Podařilo se mi zprovoznit čtyřkolku, trochu „kašle“ a smrdí, ale to
nevadí, hlavně, že tahá ten přívěs.
Některé věci jsme museli pro nedostatek místa umístit do nejbližšího baráku co
byl vedle. Tam jsem musel vynosit všechny věci nahoru do patra a spodek se
stal skladištěm.
Míše je někdy tak blbě, že mám o ni obavy, už dělám všechno za ni. Jednou,
když jsem myl zrovna nádobí, tak jsem se rozchechtal, že jsem myslel, že
umřu. Míša na mě nechápavě koukala z postele.
„Víš co mě napadlo?“ Povídám jí, když mě záchvat smíchu trochu přešel.
„To teda nevím.“ Do smíchu ji zrovna nebylo.
„No, že Šakra, obávaný noční démon, skončil v červených trenkách,
vytahaným tričku a obnošených bačkorách u nádobí…“ To zabralo. Popadnul ji
stejný záchvat jako mne, ten pak zakončila velkou šavlí, kterou mistrně zasekla
do Darmožrouta. To jsem se zase rozchechtal já. Válel jsem se na zemi, Míša se
kuckala pod peřinou. Trvalo to asi deset minut, než jsme se oba uklidnili.
„To by Horst čuměl, viď?“
„To jo…“ Zase záchvat, na konci jsme byli oba vyřízení. Odkulil jsem se do
křesla a funěl. Mí bývalí černí bratři by asi koukali, jak dopadl postrach
Evropy…
x x x x x
Další den jsem šel zastřílet tu titanovou Remingtonku.
„Jsem na tebe zvědavej.“ Do zásobníku jsem nacpal pět patron a zamířil na
terč. Tou mi byla stará stodola, kterou už leta nikdo nepoužíval.
První rána šla, jako obvykle vedle. Nepříjemné bylo ale zjištění, že zbraň pěkně
kope. Váha, necelé tři kila na kulovnici, to taky není žádná výhra. Samozřejmě,
když se touláte po lesích, nebo po horách, tak potřebujete lehkou zbraň, ale při
střelbě je zase lepší střílet ze zbraně těžší. Hlaveň se tolik nezvedá a máte
takovou jistotu v rukách. Vzpomínal jsem na svou „celopažbu“ od Uherské
zbrojovky. Škoda, že ji tu nemaj, nic bych neřešil. Teď je jisté, že
„sedmistovka“ bude mojí záložní zbraní, nebo maximálně zbraní při dalekých
výpravách za zvěří, ale těch moc nebude. Hlavní zbraň musím mít jinou.
Z Umey jsem přivezl ještě další kulovnici, vyrábí ji firma Manlicher a jsem na
ni zvědav.
Je v ráži 7mm Ultra Magnum. Uvidíme.
Jak jsem zjistil až nyní, není to zas tak špatná zbraň, je výborně zpracovaná a
padne dobře do rukou. Odrazovala mě na ní rytina jelena na pažbě, na takové
blbinky si moc nepotrpím. Zbraň se však ukázala jako výborná náhrada mého
ztraceného Springfilda. Kope asi stejně, možná o malinko více, ale to je spíš
subjektivní pocit, protože jsem z kulovnice dlouho nestřílel. Je obdivuhodně
přesná, není problém se s ní trefit na tři sta metrů do černého pole terče. Blbý je