Záchranář

Celý komplex je rozdělen do tří sekcí, z nichž jedna může pojmout až 4000
prasat. Další budovy jsou pak školka, jatka, kanceláře…atd. Maj to pěkně
zařízené: Tady se narodíš, tady vyrosteš a tady taky zemřeš… Je to nanejvýš
humánní, prasata netrpí dopravou, stresem při nakládání a podobně. Že ty
prasata cejtí, že ve vedlejším baráku jsou jejich kolegové zabíjeni, to je
každému jedno. Prase není hloupý živočich a moc dobře ví, že tu není na
důchod. Procházím uličkou, nebo spíše ulicí, mohly by tu projet klidně dva
traktory vedle sebe.
„Jak ty potvory jenom odsud dostat? Na co je tahleta prostřední páka?“
Zatáhnul jsem za ní. Odsunula se příčka rozdělující sekci. Každá sekce má
deset příček. Je to proto, aby prasat nežilo tolik pohromadě.
„Aha, tak nejdřív sklopím všechny příčky, tím dostanu jeden velký společný
prostor, kde bude tak tři až čtyři tisíce prasat a pak je najednou vypustím.
Hmm, ale kde je centrální vypouštění prasat?“ Když jsem začal sklápět příčky,
které je dělily mezi sebou tak, začla nepředstavitelně vyvádět. Řev musel být
slyšet až v Prostějově… Musel jsem vlízt do jednoho traktoru a půjčit si
ochranná sluchátka, jinak bych ohluchnul. Prasata začala po sobě lízt a některé
se začala samou láskou okusovat.
„Rychle najít tu páku!“ Běhal jsem, jak blbec po výběhu, než jsem ji konečně
našel. Prasata už něco tušila a začala vylejzat na ochranný plot, jednomu se
dokonce podařilo vylézt na hřbety ostatních a po nich se dostalo až téměř
k plotu, když už jsem myslel, že se mu podaří utéct, tak se pod ním
rozestoupily řady a prase se propadlo mezi své kolegy. Inu závist.
„Nebojte se, za chvíli budete všichni venku.“ Centrální páka byla
zaplombovaná a navíc zajištěná ocelovým lankem.
„To utrhnu traktorem, stejně si do něj budu muset vlézt, jinak by mě ty bestie
sežraly …“ Přivázal jsem páku pořádným řetězem, nastartoval traktor a hyjé.
Zajišťovací lanko se přetrhlo, vypouštěcí páka se sklonila a prasata se divokým
rykem vyřítila z ohrady. Bylo jich…prostě hrozně moc. Traktor jsem hnal co
nejrychlejc pryč, stejně jich ale několik skončilo pod mými koly…Uháněl jsem
k další sekci. Prasata se vyvalila z areálu a hnala se právě tím směrem, kde jsem
měl zaparkovaný džíp. Co na to asi bude říkat Michaela? Že by další šok?
Cynicky jsem se zachechtal.
„Tak další.“ Zajel jsem doprostřed další haly. Teď už to je rutina: Nejdřív
sklopit prostřední příčky, pak zaháknout centrální páku a hurá pryč… Třetí hala
mě přivítala snad největším kraválem co lze vyrobit. Sluchátka absolutně
nestíhala, musel jsem se vrátit a z kusů molitanu si udělat špunty do uší na to
sluchátka a nakonec jsem si ještě hlavu převázal nějakým smradlavým
vaťákem. Pak už to šlo. Prasata po sobě lezla a dvěma se podařilo vyskočit přes
plot. Zase jich pak několik skončilo pod koly traktoru… Jel jsem na obhlídku
areálu. Bylo to jako dílo zkázy, všude rozmlácený ploty, vyvalené brány a kam
až oko dohlédlo samý prasata.
„Myslím, že dnešní úroda bude brzo sklizená.“ Tak a teď zpátky za Míšou,
dojel jsem zpátky k roveru, naštěstí stál na všech čtyrech. Postavit ho až za tou
44