Záchranář

„Neboj! Jen pojď, ale musíš se slíknout! Jinak tě sem nepustím.“ Svlíknul
jsem se. Zalezl k ní do postele, přitiskla se svými ňadry ke mně a začala mě
hladit.
„Říkala si, že budeš hodná.“
„Dyť jsem hodná, jenom se ti snažím rozproudit krev. Víš, kvůli lepšímu
oběhu…“
„Jasně.“ Vymanil jsem se z jejího objetí a otočil se k ní zády.
„No tohle! Já se tady snažím a ty mě dáš takhle košem!“ Naštvaně se otočila.
Konečně klid. Vypil jsem studený čaj a začal polykat piškoty. Míša, když
slyšela jak jím, tak se zaptala:
„A mě nedáš?!“
„Ne, já jsem nemocnej a ty si můžeš dojít.“
„To určitě, já nikam nejdu!“ A vsunula ruku do pytlíku a sebrala nejmíň půlku
piškotů. Hrozně se u toho gebila.
„To bude hubená snídaně. Už nic nemáme, nechceš pro něco dojít?“
„Mě se tady líbí.“ Zezadu se ke mně přitiskla. Nesmím na to reagovat, ta by
byla schopna utahat i bejka… Nakonec mě stejně ale dostala, bylo těsně před
polednem, když si nevybíravým způsobem sex prostě vynutila.
„Tomu se říká znásilnění.“ Povídám, když bylo po jejím dalším orgasmu.
Spokojeně se usmála. Hezky se ke mně přitulila, snad už dá pokoj.
„Ale di ty. Tobě se to snad nelíbilo? Uděláme nějakej další opravnej pokus?“
„Ne, to ne. Už ne.“ Bránil jsem se. Zase ten smích…Myslel jsem, že si
odpočinu, ale tohle je náročnější než tahat traverzy. Vylezl jsem z postele a
doklopýtal do kuchyně pro nějaký zásoby. Snědl jsem další pytel piškotů a tři
banány. Vše rychle zhltnout, ať to nevidí. Pak jsem se vrátil, Míša byla naštěstí
utahaná, tak byl klid. Večer jsem musel před ní utéct do jejího pokoje a
zamknout se. Cestou jsem popadnul nějaké sušenky a čokoládu. Chvíli na mě
bušila, křičela, že jsem slaboch a že nic nevydržím. Pak to zkoušela prosíkem a
pak zase kopala do dveří. Neotevřel jsem. Večer se mi zdálo, že jsem splávek
na rybářským prutu a pode mnou krouží velká ryba, která vypadala jak Míša a
pokoušela se mě spolknout. Probudil jsem se úplně spocený.
Další den jsem měl klid. Potkali jsme se v koupelně, ale rychle jsem za sebou
zamknul. Klíč od pokoje jsem si vzal s sebou. Osprchoval se, a zpátky do
postele. Přestala loudit, snad už dá pokoj. Večer už mi bylo lépe. Další den
ráno, jsem byl konečně zdráv, taky mi došlo jídlo. Musel jsem ven z pokoje.
„Pojedeme nakupovat?“ Začal jsem rozhovor.
„Á páníček se nám uzdravil…Máš hlad?“
„Prosím tě, nech toho, potřeboval jsem klid, jinak bych se z toho nikdy
nedostal.“
„Jasně, jasně. Tak jedem?“
„Jo. Nakoupíme a pak pojedu do práce, mám spoustu restů.“ Začal jsem se
převlíkat.
Chtěl jsem původně do toho obchodu ze zbraněmi, ale to počká. Nejdřív musím
vyztužit ten nárazník a začít svařovat rám na kabinu. Další práce bude: Hned za
kabinou na valníku navařit dvě stojny, íčka aby asi metr přečuhovaly nad
57