You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
246<br />
Otočili jsme se proti těm třem a strašlivě zařvali. Světe div se, pomohlo to.<br />
Doktor se složil na zem. Otočili se a pádili pryč. Jsou opravdu hrozně rychlí,<br />
ale letícímu zábradlí jen tak něco neuteče…<br />
Jeden.<br />
Chlap zůstal stát, usmál jsem se na něj. Úsměv, při kterém normálním<br />
smrtelníkům povolují svěrače anebo dostávaj infarkt, i zde docela zapůsobil.<br />
Skočili jsme oba po něm a trhli ho. Pak jsme došli k „Doktorovi“, byl ale<br />
mrtvý.<br />
„Škoda.“ Řekla Míša. Evidentně zklamaná že z toho tak lehce vyklouzl.<br />
„Doufám, že to jsou poslední…“ Ukázala směrem k nadlidem.<br />
„Dělej! Rychle se převleč! Nemáme čas!“ Utrhl jsem se na ní, kupodivu<br />
neprotestovala. Navlíkla se do černých „tepláků“. A vyrazili jsme na další<br />
stíhací jízdu.<br />
Před námi už ale nikdo nekladl odpor. Vešli jsme do laboratoře. Bylo tam<br />
shromážděno asi všechno velení tohohle cirkusu, dohromady asi dvacet lidí.<br />
Zahlídnul jsem i ulízance. Všichni vypadali nějak nervózní. Pravda, naše<br />
zakrvácené obleky a těla hovořily jasně, ale já jsem veskrze dobrák…<br />
První před nás předstoupil jakýsi starý pán v černým saku a tmavomodrých<br />
kalhotách, vypadal docela draze.<br />
„Je spodivem, že jste se dostali až sem…blahopřejeme vám.“ S Míšou jsme se<br />
na sebe podívali. Chlapík pokračoval. „Je nám samozřejmě líto, že jsme vaše<br />
kvality nerozpoznali hned napoprvé…“ Zamračil se na ulízance, ten se dělal<br />
jakoby menší. „…ale všechno se dá určitě napravit a rádi vám ve všem vyjdem<br />
vstříc…Víte, vaše…činnost a hlavně rychlost…to je neuvěřitelné. Rád bych se<br />
zeptal: Z jaké pocházíte dílny?“ Zase jsme se s Míšou na sebe podívali. Ten<br />
chlap si snad dělá srandu…“<br />
„Tedy jaká…,no vlastně, nejde o přirozený vývoj, že ne?“<br />
„Jak se jmenuješ?“ Zeptala se ho Míša.<br />
„Ano, ano. Promiňte, zapomněl jsem se vám představit…“ Uklonil se. Dva<br />
nebo tři lidé v publiku se na pána mračili. Asi poznali, že tohle jim asi neprojde<br />
a jestli si chtějí zachránit život, tak musí jednat úplně jinak.<br />
„Jmenuji se Alfréd Largusson a tohle.“ Ukázal na lidi za sebou. „Je můj tým.“<br />
Usmál se na nás jak sluníčko. Buď je úplně blbej a nebo si vůbec neuvědomuje<br />
realitu.<br />
„Podívej se, Alfréde, mně už prošlo pod rukama hodně lidí…“ Někteří<br />
s osazenstva zběleli hrůzou, ono slovo „prošlo“ má mnoho významů. Vybělenci<br />
si vybrali správný význam. Míša však pokračovala:<br />
„…ale takovej hňup, jako seš ty, ještě ne!“ Milý Alfréd se nechápavě zatvářil.<br />
„Co umíš?“ Zeptal jsem se ho.<br />
„Prosím?“<br />
„Povídám, co umíš? Jsi tu dosazenej politicky, nebo seš doktor anebo jenom<br />
úřední šiml? Prostě, čím ses vyučil?!“ Alfréd nechápavě koukal nejdřív na mne<br />
a pak na Míšu. Když už jsem ho chtěl roztrhnout přede všemi jak pucvol, tak<br />
vystoupil vysoký chlapík s černými vlasy a aristokratickými rysy. Představil se<br />
jako doktor Nikolas Donoso a že je prý ředitelův zástupce. Pravil, že Alfréd
Change language