Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
226<br />
Museli pod ní umístit hodně trhaviny, aby jí takhle zmordovali. Radlice to<br />
však celkem dobře přečkala.<br />
Trochu jsem ji srovnal, auta mi bylo líto. Dobře jsme udělali, že jsme těm<br />
lumpům takhle zatopili. Někdy jsem měl trochu výčitky, ale po tom co jsem<br />
viděl, není proč. Jestli mi ještě někdy jeden z těch ničemů padne do ruky…<br />
Procházeli jsme cestou, kudy jsme pravidelně jezdili do města.<br />
„Támhle jsme se vymlátili, pamatuješ? Jak se nám vysypalo to sklo?“ Říkám<br />
Míše, vyhrkly jí slzy. A to jsem myslel, že my brečet nemůžem. Obejmula mě a<br />
bulela jak malá holka. Nebyla k utišení, hladil jsem jí po vlasech a utěšoval jí.<br />
Vzlykala a z nosu jí tekla nudle.<br />
Došli jsme do hotelu. Byl promrzlý. Smrad už nebyl vůbec cítit. Někudy se sem<br />
dostal čerstvý vzduch, asi rozbité okno. Neměl jsem náladu to zjišťovat. Lehli<br />
jsme si jen tak do postele a spali až do rána v objetí.<br />
Další den jsme se jen tak potulovali po pláži a courali městem. Zastavili jsme se<br />
i v obchoďáku, kde Míša měla tu spoustu vozíků. Musel jsem jí doslova<br />
odtáhnout z místa, kde prodávali svatební šaty. Míšu to muselo stát pár let<br />
života…<br />
Museli jsme pryč, někam úplně jinam. Takhle bychom se brzo zbláznili.<br />
„Víš co? Pojedeme do Anglie!“ Povídám večer, když jsme se ukládali na lože.<br />
Nemusíme sice bezpodmínečně spát, ale snažíme se dodržovat nějaký denní<br />
režim, abychom nezblbli úplně.<br />
„Do Anglie?“ Míša se na mě nechápavě podívala. A dodala:<br />
„Co tam?“<br />
„No, zima nám nevadí a já v Anglii nikdy nebyl. Takový Skotsko, by nemuselo<br />
být úplně špatný… Mohli bychom tam taky najít nějaký lepší úkryt pro ten<br />
trezor.“<br />
„Hmm.“<br />
„Co? Hmm. Chcéš?“<br />
„Ale jó.“ To je odpověď!<br />
„Tak dobrou!“ Řekl jsem a otočil se na druhý bok.<br />
x x x x x<br />
Ráno jsme vyrazili na cestu do Anglie. Doufám, že už se sem nikdy nevrátím.<br />
Míša to špatně snáší a mě to taky nedělá dobře. Cesta až do Caen byla celkem<br />
v pohodě, nikoho jsme cestou nepotkali. Stavěli jsme vždycky večer na<br />
přespání v nějaké vesnici nebo městečku. Hodně jich bylo zdemolovaných nebo<br />
vypálených. Ve Fruges jsme viděli dva černochy, jak byli oběšeni na stromě,<br />
asi zlobili. Přísnost je správná věc, ušetřila nám práci. V dalším městě Saint-<br />
Omer, se to jmenovalo, jsem sehnal nějaké náboje do svého „pětikila“ a Míša<br />
nějaké náboje do čezety, vzala si ze skladu i tři tlumiče. Prý pro jistotu. Taky se<br />
jí zalíbil jeden pěknej nůž, Kukri, byla to zbraň Nepálských Gurků. Byl<br />
v krásně zdobené pochvě, když jsem se podíval na cenovku, tak jsem málem<br />
omdlel.<br />
„Tak za tohle chtěj 2000 EUR! To k tomu dávaj nějakou pistoli, né?“
Change language