Záchranář

Chtěl bych se vydat za klukama a zjistit co se stalo, ale nemůžu tam tu
Michaelu nechat dlouho čekat. Tak znova pod vodu a zpět do sifónu, lano mi
tentokrát hodně pomohlo. Vyplaval jsem na druhé straně.
„Tak co, jak to tam vypadá?“
„Dobrý, voda je nízko a žádnej zával tam není.“
„Tak proč sem nikdo nepřišel?“ Už se začíná zase rozčilovat, ale má
výjimečně pravdu.
„Nevím, asi nějakej průser.“
„Jako nějaká katastrofa?“
„Možná, ale šéf by neodjel, aniž by tu někoho nenechal. Zkoušel jsem volat,
ale nikdo se neozývá“. Pokud tam nechal Skunka, tak se moc nedivím. Je někde
zašitej a čeká až opadne voda. Ten se bude divit… Stejně je to ale divný.
„Voni se na nás vyprdli, nechali by nás tu klidně chcípnout! Na co platíme
daně?“
„Jen se neboj, muselo jít o něco závažného. Honza by odsud neodjel jen tak.“
Zvědavost začínala přemáhat moji únavu.
„Zkusíš se se mnou dostat na druhou stranu?“
„To určitě! Počkám až voda úplně opadne.“ Zatvářila se velmi rozhodně tu
zůstat a nenamočit se ani kousíček svého těla.
„To může trvat i dva dny a jestli zase začne pršet…“ Zahrozil jsem.
Pochybovačně se na mne podívala, ale pohledem jsem neuhnul.
„To těžko! Víš co, tak se běž podívat kde všichni jsou a já tu na tebe
počkám.“
„No to určitě, budu chodit sem a tam a ty mě budeš dirigovat. Půjdem voba a
hned!“
„Tak chvíli ještě počkáme a pak půjdem oba.“ Žadonila.
„To nemá cenu, protože když budeš procházet tím sifónem, tak se stejně
namočíš.“ Nemám náladu smlouvat, navíc jsem hrozně zvědavej, proč tu nikdo
není.
„Nahoře dostaneš najíst a nějaké suché oblečení, zahřeješ se a budeš to mít za
sebou.
„Tak vydrž ještě půl hodiny.“
„Ne půjdem hned!“ A vydal jsem se k sifónu.
„Počkej! To ti nezapomenu, nejdřív mě tu mučíš hlady, jseš na mě sprostej a
pak mě tu necháš samotnou! To seš pěknej záchranář!“
„Už toho prosím tě nech a pojď!“ Neměl jsem náladu se s ní hádat, potřebuje
psychologa a já možná taky. Po čtyřiadvaceti hodinách s touhle fúrií… To by
ani Karel nevydržel. Nějakého stěžování se nebojím. Lidi si na nás hodně
stěžují, paradoxně nejvíc ti, kterým zachráníme život, nebo pro ně život
riskujem. Pokud to dotyčný přežije a neprovedem nějakou vyloženou botu, tak
šéf všechny stížnosti háže do koše. V tomhle mu vůbec nezávidím, musí mít
železný nervy komunikovat s takovými lidmi.
Došli jsme k sifońu, voda byla kousek nad kolena.
15