Záchranář

279
„Taková vzácnost.“ Po půl hodině grilování, jsem pln nedočkavostí uříznul
první sousto.
„Škoda, že není chleba.“ Hořčici sice mám, ale se suchary nebo sušenkou, to je
lepší jíst jen tak samotný.“
Hasky byl perfektní, měl sice trochu tuhý maso, jak byl vyběhaný, ale
s česnekem neměl chybu. Ráno jsem si ho dal studenýho s okurkou. Ostatní
chlupáčové se ztratili. Škoda. Jeden na cestu…
Jel jsem zase do železářství a probral zbytek krámu. Otočil jsem se třikrát, byl
jsem pěkně unavený. Koukal jsem do seznamu, co budu muset ještě sehnat.
„Ping-pongový míčky!“ Budu muset sehnat někde obchod se sportovníma
potřebama. S Míšou jsme jeden objevili, tak se tam budu muset zastavit. Byl
kousek od přístavu.
Obchod jsem našel rychle, vzal jsem si asi deset sad míčků a šest pálek.
Popadnul jsem tam i nějaká trička a mikiny. Sice už těch věcí mám mnoho, ale
člověk nikdy neví.
Odpoledne jsem vyplul zpátky. Cesta byla v pohodě, ani nefoukal vítr. Míša
stála na molu a mávala mi. Měl jsem opravdu dobrý pocit. Zatroubil jsem.
Skákala jak pominutá, myslel jsem, že si ublíží.
Po přistáni se mi vrhla do náruče.
„Ty voníš… Kouřem?“ Udiveně se na mne podívala. Začervenal jsem se.
„No…“
„Cos měl?“ Nevěděl jsem co říct. Tak jsem zaštěkal. Dostal jsem pohlavek.
„Proč si mi nic nepřivezl?“ Zlobila se Míša.
„No…já nevěděl, jestli budeš chtít.“ Omlouval jsem se.
„Jasně že bych chtěla, už se mi z těch konzerv dělá blbě.“
„Pokud vím, tak blbě ti už je dva měsíce…“
„Náhodou už jsem včera vůbec nezvracela a dneska jenom jednou.“ Pochlubila
se Míša.
„Hmm.“ Plácnul jsem ji po zadku.
„Šikulka.“ Položila mi hlavu na rameno. Zase jsem ochránce. Chvíli jsme tak
stáli na molu, pak Míša rozhodla:
„Zítra půjdeš na lov! Mám hroznou chuť na něco čerstvého.“
„Ale zítra musím vyndávat věci.“ Namítnul jsem.
„To uděláš potom. Teď pojď do postele, mám na to chuť!“
Druhý den jsem vstával až k polednímu.
„Nechodí se náhodou na lov brzo ráno?“ Zeptal jsem se Míši a cucal jí
bradavku.
„Ráno, nebo odpoledne. To je jedno! Ještě tě nikam nepustím!“
„Já taky nikam nechci.“ Zase jsme se do sebe zakousli. Bylo to príma. Ven
jsem se vykopal až odpoledne. Vzal jsem si titanovou remingtonku, něco
k jídlu a vyrazil jsem.
„Aspoň si to tu trochu projdu.“ Osada je obklopena borovicovými a smrkovými
lesy. Je tu taky spousta jezer a mezi nima březový háječek. Jsou tu přesně ta
místa, kde by mohly růst křemeňáci.