Záchranář

282
Musíme sehnat nějaký pořádný kulomet, dobrý by bylo, kdyby to byl
stejnej, jako ve Francii.
Z Umey jsem také přivezl nějaké semena zeleniny, příští rok na jaře bych chtěl
něco zasít, k tomu účelu jsem sehnal i nějaké knihy o zahrádkaření. Jsou sice ve
Švédštině, ale s pomocí slovníku snad něco přeložím, mám na to celou zimu.
x x x x x
Blíží se čas porodu a mně se už nyní potí ruce, nevím jak to zvládnu. Míša mě
na to psychicky připravuje. Mám taky strach, aby to nebyla nějaká zrůda. To
bych za Alfrédem jel až na konec světa, abych si to s ním vyřídil. Takovou
bolest, kterou jsem podstoupil, abych mohl mít děti, ještě nikdo nezažil.
„Už to na mne asi jde.“ Špitla Míša. Převalil jsem se na druhý bok a zamumlal:
„To už říkáš týden. Teďka spím.“
„Vole! Dělej něco! Mám nějaké stahy…Aaaaa!“
„Ják stahy?“ Probral jsem se.
„Prostě stahy, dělej….Auuuu. Sakra, vylez!“ Bouchla do mě.
„A co mám jako dělat?“ Začínal jsem pomalu propadat panice. Pořád jsem si
říkal, že už jsem toho zažil dost a že tohle je jen další běžná řezničina… ale.
„Blbče…. bolí to. Musíš ohřát tu vodu….Auuuuu, jauuu. Máš ji?“
„Nemám….hned ji přinesu.“ Vyskočil jsem z postele a jen v trenkách běžel
k sudu před barákem.Míša se bolestí kroutila na posteli a křičela něco o
neschopných blbcích.
„Už ji nesu.“ Vtrhl jsem z venku do pokoje. Míša ležela na posteli v klasické
porodní póze a rvala bolestí prostěradlo. Byla rudá a oteklá víc než včera.
Zůstal jsem stát jak opařený.
„Co, co.“ Zakoktal jsem. Míša zakoulela očima. Konečně jsem se pohnul.
„Já vím! Vodu ohřát.“ Postavil jsem hrnec na kamna a šel k Míše.
„Jak to…vypadá?“ Nic neřekla.
„Tlač!“ Poradil sem jí.
„Seš úplně vymazanej….Zatop!“ Zaúpěla.
Přiskočil jsem ke kamnům a rozlil hrnec na podlahu. Omluvně jsem se podíval
na Míšu. Kroutila hlavou, mám štěstí, že nemůže vstát. Je pevně zakouslá do
prostěradla.
Znova jsem přines vodu a zatopil v kamnech.
„Mísy, chtělo by to nějaký mísy!“ Rozběhl jsem se do pokojíčka, tam máme
nachystaný věci. Popadnul jsem i nějaké plíny. Míša vedle řvala bolestí.
„Ty vole! Tam něco je!“ Křičím na Míšu a koukám se jí do pochvy.
„Co to…Tlač, to bude asi hlavička! Tlač!!!“ Křičím, ale ta věc zase zmizela.
Koukám se přímo do otvoru. Nic.
„Musíš víc tlačit!“ Povzbuzuji Míšu. „A dejchej! Zhluboka dejchej!“ To si
pamatuju z filmů, prý se má při tom zhluboka dýchat.
Zase se to objevilo, je to černý.
„Do prdele!“ Jen doufám, že to nebude nic hroznýho. Začal jsem přemýšlet
kam jsem včera položil revolver…