Záchranář

250
a vyživovat plod, tak oplodnění a vývoj, jak už jsem říkal, proběhne mimo
vaše tělo.“
„Já… já, žádný umělý oplodnění nechci!“ Začervenala se Míša.
„Né? Proč? Je to praktické, s klasickým oplodněním jsou zbytečné starosti a
dneska to je mnohem jistější…Řekl bych použít jiné cesty!“
„Jaký cesty?“ Vložil jsem se do rozhovoru.
Alfréd se na mě podíval, co že si to dovoluju, že mluvím, aniž bych byl tázán.
Pak si ale rychle asi uvědomil s kým mluví a dodal:
„Předpokládám, že jste chodil do školy.“ Nejistě jsem pokýval hlavou. „Tak
byste to měl vědět!“ Otočil se zase k Míše. Zalapal jsem po dechu.
„Vy dámo, s vámi uděláme vyšetření jako první.“ Pak se na mě otočil a
povídá:„Dáma má přednost!“ Chytnul Míšu za rameno a odvedl do vedlejší
místnosti. Zůstal jsem stát jak opařený. Pak jsem se vzpamatoval, šel jsem za
nima. Část zbývajícího personálu šla za náma.
„Co s ní budete dělat?“ Zeptal jsem se Alfréda. Mezitím se Míši ujmuli tři další
doktoři, napíchli jí nějaké kanily do těla a připojili na ni spoustu čidel. Míša
byla jen v kalhotkách a podprsence. Soustředěně doktory pozorovala. Stál jsem
poblíž a napjatě sledoval, jestli se nedopustí nějakého podrazu. Zábradlí jsem
pevně svíral v rukách.
Alfréd na moji otázku neodpovídal i když jsem ji zopakoval. To si ještě nikdo
nedovolil… Míša mě taky přestala vnímat, myslela jen na jedno – děti. I její
opatrnost šla stranou.
Dal jsem se do řeči s dalším doktorem.
„Co s ní provádí?“
„Pan Largusson provádí základní vyšetření, na jeho konci bychom měli
stanovit, jaký postup a za jakých podmínek bude moct mít vaše partnerka
potomky.“ Pak se omluvil a vrhnul se k dalším přístrojům, které zkoumaly
Míšu.
Dvě hodiny trvala diagnostika. Neustále se spolu radili o věcech, kterým jsem
vůbec nerozuměl, maximálně jsem z nich chytil spojky a předložky. Pořád po
mně pokukovali a netvářili se moc vlídně. Já jsem se pro jistotu taky mračil,
nechtěl jsem si kazit image. Z konce zábradlí mi odkapávaly zbytky jejich
bývalých kolegů.
x x x x x
Po další hodinové poradě a dalších doplňujících vyšetření za mnou Alfréd
přišel.
„Tak, pane Eriku…“ Od někoho se dozvěděl moje jméno. „…musím vás, tedy
vaší partnerku zklamat.“ Zamračil jsem se. Místo aby si nadělal do kalhot, tak
se na mě usmál… „Vaše partnerka může mít děti, ale musí se podrobit
celkové…řekl bych dekontaminaci. To znamená, stejný případ jako vy.“
Nechápavě jsem se na něj podíval.
„Už jsem vám přeci říkal, pokud budete chtít být zase bělochem, budete se
muset podrobit náročné proceduře, která vás jakoby vrátí do doby, než jste si