Záchranář

108
„Já nevím, musíme se vrátit. Něco tam musí být.“
„A co by tam tak mělo být? Měli bychom se vrátit do hotelu! Jsme moc daleko.
Už si to jednou posral s tou cisternou!“
„Ale no jó. Ještě jednou se vrátíme a ty pořádně čum, jestli neuvidíš ještě
nějaké stopy!“ Nafrněně se otočila, ale koukala z okýnka. Ví moc dobře, že jen
tak pro nic za nic bych se zpátky nevracel. Zase se vracíme, asi po dvou
kilometrech Míša vykřikne:
„Hele, tady je něco!“ Zastavím, vylezu ven a skutečně. Nenápadný sjezd
nízkou trávou mezi takové vyšší křoví. Vracím se do auta.
„Seš dobrá já bych si zase ničeho nevšim.“ Usměje se.
„Chceš tam jet?“
„No jasně.“ Pro jistotu jsem si nachystal samopal a brokovnici, bůh ví co nás
tam čeká… Couvnu a nasměruju scánii mezi křoviska, není to tak hrozné,
jenom se to o nás trochu otřelo a jedeme dál. Asi po dvou stech metrech se
cesta rozšiřuje a jsou vidět docela pravidelný koleje. Je to jasný, někdo kolem
vysázel to křoví, aby nebyl rušen. Doufám, že tam nebude zase nějaká
kudlanka… Vyjeli jsme ze křovisek na louku, která má rozlohu asi dva
hektary.V dálce je vidět moře. Za chvíli se cesta stáčí k domu, čekal jsem
nevím co, ale je to jenom obyčejný dům s plochou střechou a poměrně malými
okny. Tohle se asi Míše líbit nebude…
Zastavuju a vylézáme ven, brokovnici v ruce. Nikde nikdo. Nejdřív se jdem
podívat po okolí. Je tu nádherný výhled na moře. Po pravé straně je vidět
kousek města i s hotely a po levé jenom pláže a útesy. Je to dokonalý úkryt:
zezadu neprostupná trnitá křoviska a z druhé strany prudké útesy.
„To by mě zajímalo, kdo se tu takhle zašívá…?“ Míša neodpovídá, je unesena
pohledem, ani se jí nedivím. Celý život strávit v Holešovicích, to asi není ono.
Dům se nachází na útesu, asi padesát metrů pod námi je moře. Nádhera.
„Je to tu dobrý viď.“ To mě teda překvapila. Zeptám se:
„Líbí se ti tu?“ Kývne. To je dobrý znamení.
„Podíváme se dovnitř. Jó?“
„Jasně, dem.“ Vezmu ji za ruku a mířim k baráku. Má jenom jedno patro a
směrem k moři šest malých oken. Dveře jsou otevřené. Naštěstí, protože když
vidím zámek a konstrukci celých dveří, neměli bychom to lehké se sem
dostat…
Vnitřek je střídmě, ale přesto velice vkusně zařízen. Není tu nic přeplácanýho.
Po tom, co jsem viděl jinde mi mramorová podlaha připadne naprosto normální
a obrazy od známých malířů taky. V hale se nachází taky nějaký antický sochy,
asi kopie. Vypadaj ale dost staře.Nahoře je obrovský obývací pokoj a čtyři
ložnice. Vše super. Dům má dvě velice pěkné koupelny, tři záchody a dole
velikou kuchyň. V přízemí se rovněž nachází dva sklady na potraviny a
dieselagregát.
„Paráda, budem si moct rozsvítit!“ Míša je taky nadšená, hned se ptá:
„To znamená, že poteče teplá voda?“
„Já myslím že jo, jen ji budeme muset nechat trochu odtéct.“
„To nevadí.“