You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
221<br />
ukořistěné kalašnikovy. Vůbec jsem nechápal jejich bezstarostnost. Před<br />
námi holé kopečky a do lesa daleko. Na kopci občas strom, ale nikde nic kde<br />
bychom se mohli ukrýt.<br />
Horst své lidi vedl rovnou do pekla. Cítil jsem, že nás začínají obkličovat. Pak<br />
jsem zakřičel.<br />
„K zemi!“ Zase poslušně všichni padli obličejem do sněhu. Kolem nás<br />
vybuchovaly první gejzíry sněhu. Kutáleli jsme se směrem k zamrznutýmu<br />
korytu potoka. Byli jsme v obklíčení. Cítil jsem, že se někdo pokadil, asi<br />
Pistolka…<br />
„Jsme v prdeli, jsme v prdeli!“ Bědovala Flanelová košile, Pistolka jenom<br />
cvakal zubama. Střelba nabývala na intenzitě. Zatím jsme byli chráněni<br />
vysokým břehem potoka, ale až se ti v zadu k nám přiblíží…<br />
„Držte hubu! Hovada. Přemýšlím!“ Ozval se Horst. Usmál jsem se. Zajímalo<br />
by mě, co v téhle situaci je schopen vymyslet. Míša začala sahat po vaku na<br />
zádech.<br />
„Jsme v prdeli! Copak si to nepochopil?!“ Láteřila Flanelová košile. Cvakání<br />
zubů se ozývalo silněji. Ještě chvíli počkám. Naznačil jsem Míše, ať je ještě<br />
v klidu.<br />
„To tenhle negr! Ten za to může! Je to jejich zasranej bratr. Jeho nechaj, ale nás<br />
stáhnou z kůže. Svině!“ S nenávistí v očích se na mě Flanelová košile podívala.<br />
„Drž hubu, Pavle! Teď potřebujem každou pušku!“ Vykoukl ze závěje a poslal<br />
proti útočníkům půlku zásobníku ze samopalu.<br />
„Dělejte! Střílejte!“ Křičel Horst.<br />
„Mě se ten krám zaseknul!“ Nervózně vyjekl Pistolka. „Nemůžu…nestřílí to!“<br />
Míša mi podala meč. Pistolka vyvalil voči. Usmál jsem se na něj, zase ten<br />
smrad…<br />
„Pudem to vyřídit.“ Povídám Horstovi, v ruce svírám normanský meč<br />
z damascénské ocele. Flanelové košili se otevřela pusa dokořán, mám strach<br />
aby nenastydl.<br />
„Co…, co…jak?…“ Horst byl zřejmě zaskočen.<br />
„Neboj, kamaráde, za chvíli je povšem.“ Sundali jsme si dlouhé kabáty, v boji<br />
jsou nepraktické. Míša i já jsme si každý vzali jednu část protivníků, dělící čára<br />
byl potok. Já jich na své straně měl ale víc. Tak se můžu blýsknout.<br />
„Tři, dva…“ Ti tři na nás nechápavě civěli. „…jedna…“ Vyrazili jsme proti<br />
svahu.<br />
Nastala řež. Jedním máchnutím půlím útočníky jak buřta. Jednoho jsem<br />
rozseknul po délce. Docela se mi poved. Musím ho pak ukázat Míše. Práce šla<br />
dobře od ruky, akorát toho svinstva… Ale pejskové to uklidí o to nemám strach<br />
a kdyby ne, tak tráva na jaře bude dobře pohnojená.<br />
Celkem jich bylo 47 nebo 48, nemohli jsme se shodnout. Přebývala tu jedna<br />
ruka, nebo scházelo jedno tělo. Já jich měl na kontě třicet. Míša mi dva ukradla,<br />
protože byla dřív hotová. Vzala si je na výslech. Naši dobrodinci pomalu lezli<br />
z potoka a nevěřícně na nás koukali. Cítil jsem, že se zase někdo pokadil. Míša<br />
si ty dva vedla, každého držela za jedno ucho. Horst nevěděl kam se má koukat<br />
dřív, jestli na Míšu, nebo na ty mrtvoly kolem.
Change language