Záchranář

„Jdu se ještě podívat ven.“
„Jasně.“ Vyjdu z obchodu a rozhlížím se, psi nikde.
„Dobrý.“
„Nikde nejsou.“
„To je dobře.“ Odpovídá a pořád se šťourá v uchu.
„Tak co ještě vezmem?“ Ptám se. Vím, že revolver si odsud určitě odnesu.
„Já si vemu kuši, ta je krásně tichá, zkusím ji na zahradě.“
„Fajn, já zase ještě jednu čezetu a nějaký náboje. Jo a zkusím nějakou
brokovnici a kulovnici. Z brokovnic se mi líbila „pumpa“ Mossberg na devět
nábojů, celá černá v ráži 12x76. Vzal jsem všechny patrony co jsem v krámě
našel, bylo jich asi tisíc.
„Tak a teď nějakou kulovnici.“ V krámu bylo nepřeberné množství, ale já se ve
zbraních nevyznám. Nakonec jsem vybral jednu, která byla pověšená přímo
nad kasou. Byla na ní cedulka: „Safari expres“.
„Doufám, že to není nějaký hovado na slony.“ Nerad bych měl zlomenou klíční
kost. Prohlížím si ji, je to výrobek Zbrojovky Uherský Brod. Je na ní
vygravírováno .416 Rigby.
„Podíváme se na patronu. Míšo, pomohla bys mě najít zase náboje?“
„Hmm.“ Nemůže se od kuše odtrhnout, študuje nějakou příručku.
„Haló, slečno, mluvím s vámi.“
„No jo. Jak se jmenují?“
„416 Rigby“
„Jo.“ Zase hledáme ve skladu, tentokrát jsem je našel já. Naštěstí to mají
blbovzdorně popsaný. „Náboje pro kulové zbraně“ se jmenuje ta police.
„Tady jsou!“ Zvolal jsem.
Míša se hnedka vydává zpátky študovat návod. Je dobře, že ji to začalo bavit.
Otevřu krabičku, tedy spíše krabici a vyndám z ní… torpédo. Náboj je
obrovský, stejnej průměr jako Casull, ale třikrát tak dlouhej. Není to klasický
špičatý náboj jako mají ostatní kulovnice, ale ve špičce je zaoblen.
„Že já si nevyberu něco normálního!“ Nacpu ho do pušky, ta má klasický
závěr. Výborně mi padne do rukou, ale je docela těžká.
„Chtělo by to pejska.“ Vyjdu ven, psiska nikde.
„Nevadí. Někde ji zastřílím, alespoň uvidím, jak kope. Pod rameno si dám
raději dvoje ponožky na ztlumení zpětného rázu. Tentokrát si beru sluchátka a
zamířim na sloup veřejného osvětlení vzdálený asi 80 metrů. Prásk. Puška mě
kopla do ramene, ještě že mám ponožky, mám ale odřený pravý ukazovák a
prostředníček. Zpětný ráz byl hodně mohutný, ale kdybych ji držel líp, tak si
myslím, že bych ponožky nepotřeboval. Samozřejmě, že jsem minul. Míša
uslyšela tu příšernou ránu a vyběhla z krámu.
„Jsi v pořádku?“
„Ale jo, akorát mi odřela prsty, mrcha. Zastřílím ji, ale na psy je tohle škoda.“
Nabil jsem další náboj. Zase se pořádně zapřít, znova mířím na sloup. Prásk.
Vedle.
„Kurva! Já se snad netrefím!“ Bolí mě rameno.
62