Záchranář

215
„Tak ten negr mluvil pravdu…“ Povídá Flanelová košile.
„Asi jo.“ Přikývl pistolka.
„Jaká Šakra?“ Zeptal jsem se.
„Drž hubu, černá hubo!“ Zase jsem dostal facku. Tady někdo evidentně nemá
rád černochy… Rasisti!
„Počkej až se tady Horst vzbudí…, zabili jste mu kámoše! Těš se!“ Začal jsem
se bát.
„Co je šakra?“ Zeptala se Míša. Oba se na sebe podívali. První promluvila
Flanelová košile.
„Mimozemšťan a nemá rád negry!“ Významně se na mě podíval. Co na to
říct…
„Pánové, nebudete tomu věřit, ale…“ Povídám, ale Pistolka mě dal facku.
„Zavři zobák, počkej až se Horst vzbudí! Jestli si mu něco udělal!“ Zase hrozí
prstem. A skutečně, Horst alias Medvěd se začal probírat k životu. Pistolka a
Flanelová košile se k němu okamžitě vrhli. Kalašnikov nás hlídal. Polili ho
vodou a Horst se opravdicky probral, na čele měl obrovskou bouli. Div jsem
nevyprskl smíchy. Posadil se na postel a mžoural na mne. Z toho nekouká nic
dobrého. Vstal, došel ke mně, všichni tři ho pozorovali. Pistolka se na mě
zlomyslně ušklíbl. Myslel si asi: „Já ti to říkal!“ Rozmáchnul se k ráně a když
už se ta jeho obrovská ruka ke mně blížila tak jsem si podvrknul židli. Provaz
sice trochu prasknul, ale…
Horsta odstředivá síla nepustila ze svých sítí a švihnul rukou do zdi. Já jsem se
válel po zemi a Horst řval jak pominutý. Pistolka s Flanelovou košilí do mě
začali kopat, snažil jsem se židli stočit tak, že kopali spíš do nohou židlí než do
mě. Přestalo je to brzo bavit. Pistolka trochu kulhal. Zvedli mě. Dostal jsem
facku, ale nikdo mi nezkontroloval pouta na nohou.
Nechápu jak tahle čtyrka mohla přežít až do současné doby. Je to takový
spolek, že mi to připomíná můj oblíbený večerníček Pat a Mat.
Míša chtěla zachránit situaci.
„Prosím, nemlaťte ho pořád. Nikomu nic neudělal. On není zlý černoch.“
Všichni se podívali na ní.
„Já nejsem černoch!“ Trval jsem na svém. Horst se ke mně naklonil.
„Jestli je ta ruka zlomená, tak tě stáhnu z kůže a pak možná černoch skutečně
nebudeš.“ Míša při slovech „stáhnout z kůže“ zpozorněla. „Seš zatracenej negr,
možná trochu tvrdohlavej a mrštnej, ale seš jenom posranej negr, kterého si já
pěkně podám.“ Z dechu mu byl cítit pach česneku. Ještě že nejsem upír, ale i
tak to nebylo nic příjemného.
„Nejsem negr! Zasranej tlustej skopčáku!“ Povídám mu klidně do obličeje.
Horst zakoulel očima. Flanelová košile se pokřižovala. Horst do sebe nasál
vzduch, že ho okolní les sotva stačil doplňovat.
Pak se usmál a povídá:
„Však ty budeš křičet a prosit, až si tě vemu do parády.“ Pistolka se na mě zase
významně podíval.
„Co jste z nich dostali?“ Zeptal se Horst těch tří „vyšetřovatelů“. První se
ozvala Flanelová košile. Byl z nich asi nejchytřejší.