Záchranář

271
Míša si vzala tu zelenou, dokonce má i nožičky a je skládací, zásobník
pojme pět obřích nábojů .338 Lapua Magnum. V ústí měla velkou úsťovou
brzdu a jak jsem vyčetl, tak se jedná o TRG/42 FS, celkově působí dost
mohutně.
„Ta je spíš pro vojáky, než pro ženskou…“ Utrousil jsem směrem k ní, ale
mlčela a jen se pohrdavě ušklíbla na mou Remingtonku.
Vzali jsme si ještě čtyři brokovnice a další dvě kulovnice do zásoby. V další
místnosti měli schované náboje. Vzal jsem si asi tisícovku, Míša taky. Dveře
jsme zase pečlivě zavřeli a klíče schovali do tlamy medvěda, kterou měli
vypreparovanou hned vedle kasy.
Míša si vzala zase kuši, je jima posedlá, večer na lodi o ní pořád mlela.
Vypočítávala jejich klady. Když jsem jí pak utřel, že pušku mám přebitou
během necelých dvou sekund a na kuš potřebuje minimálně sekund dvacet, tak
se naštvala a byla zticha.
Vláčeli jsme náklad zpátky do přístavu a vypadali jak příslušníci Al-Kajdy,
zbraně se nám výhružně ježily z dvoukoláku. Nakládání trvalo asi dvě hodiny.
Šla přede mnou, její nová zelená skládací přítelkyně se ji pohupovala na
zádech. Vypadala velmi přitažlivě, uvědomil jsem si, že ne šaty, ale Sako dělá
člověka.
Když jsme se vrátili k lodi, byl jsem tak unavený, že jsem málem padnul na
hubu, ale když jsem viděl, jak je na tom ona, tak jsem zatnul zuby a všechny
věci uklidil sám.
x x x x x
Druhý den jsme vypluli hledat náš nový domov. Sebral jsem podrobnou mapu
z informačního střediska. Mám vytipováno pár míst, kde bychom se mohli
usadit. Největší problém bude sehnat někde pojízdné auto. Když to neseženem,
tak jsme v háji. Tolik krámů bych nikdy neodstěhoval. Jenom plín je skoro
tuna… Další tuna, nebo spíše dvě, je v konzervách. Mám v plánu sice lovit, ale
může se stát, že nic netrefím. Kde jsou ty časy, kdy jsem snědl sotva třicet deka
masa a na měsíc jsem měl pokoj…Byla by tu možnost, abychom se pokusili
vykopat trezor s modřenkou, ale znova projít peklem transformace
organizmu… Nikdy!!!
Kdyby tu nebyly takový děsivý zimy, tak bych klidně bydlel v Herbertovi, je to
prostorná loď a úplně dostačuje k normálnímu životu. Co je ale hlavní: nemusel
bych zase znovu stěhovat tuny zásob a materiálu.
x x x x x
Šinuli jsme se pomalu vpřed. Od Umey se nechci moc vzdálit, maximálně tak
padesát kilometrů. Když bude potřeba doplnit zásoby, tak to nesmí být moc
daleko.