Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

historický vývoj vojenské strategieIIV polovině roku 1967, po dokončení všech dislokačních proměn, se na pořad politickýchi vojenských jednání dostala proměna strategické koncepce NATO (diskuze byly přerušenyvystoupením Francie z vojenské struktury aliance). Představitelé členských zemí souhlasilise skutečností, že strategická doktrína NATO bude z velké části odrážet základní principyamerické strategické doktríny pružné reakce. Do značné míry byly tyto zásady respektoványv rámci přípravy jednotlivých armád členských států aliance již od roku 1963, hlavní zásadouse stala schopnost „pružně čelit jakýmkoli formám útoku ze strany Varšavské smlouvy“.4Strategie pružné reakceDefinitivní verze nové strategické koncepce spatřila světlo světa 16. ledna 1968, kdy Vojenskývýbor NATO vydal směrnici MC 14/3 týkající se strategické koncepce obrany členských zemíaliance. Dokument reagoval na všechny proměny vojenství v poválečném období a přesně stanovilzpůsoby reagování na vnější vojenské či politické podněty. Na rozdíl od bývalé koncepcehromadné odvety předpokládal pro NATO schopnost vést různé druhy konfliktů, od omezenéhokonvenčního až po globální jaderný. Aliance si ponechala v rukou možnost případné eskalacekonfliktu do vyšší sféry, pokud její síly nebudou v nižší sféře schopny úspěšně reagovatna agresivní akce protivníka. Dokument považoval stávající konvenční síly aliance za vcelkudostačující za předpokladu, že budou podle potřeby modernizovány a v případě krize okamžitěposíleny dalšími jednotkami z Velké Británie a hlavně z USA. Pro obranu oblasti středníEvropy a dánských úžin byly potvrzeny již zažité koncepce předsunuté strategie a obranycentra s manévrem na křídlech.První výsledky odzbrojovacích jednání, které se týkaly stanovení maximálních početních limitůstrategických systémů, se promítly počátkem sedmdesátých let také do vývoje americkéstrategické koncepce. V březnu 1971 představil americký tajemník obrany Melvin R. Lairdkoncepci realistického odstrašování, která vycházela jak ze zkušeností z vietnamské války, takz nové strategické situace ve světě dané určitým sblížením mezi USA a Čínou.Tajemník obrany Laidr se stal autorem pojmu strategická dostatečnost, který znamenal schopnostzasazení zničujícího odvetného úderu protivníkovi, jenž by se snažil vyřadit strategickoutriádu USA (strategické pozemní, vzdušné a námořní raketo-jaderné prostředky). Dalšímprvkem nové koncepce se stala schopnost vést „jeden a půl války“, tedy jednu velkou v Evropěa jednu malou kdekoli ve světě, k čemuž měl přispět nový princip tzv. strategické mobilnosti,který se měl realizovat ve strategické a taktické oblasti. Právě principy dostatečnosti a mobilnostiměly USA umožnit případné rozsáhlé snižování početních stavů prvků strategickétriády, aniž by tím byly narušeny spojenecké závazky USA kdekoli na světě.Modifikace strategie pružné reakceModifikace strategické koncepce aliance měla stále vycházet z požadavků pružné reakcea předsunuté obrany, novinkou se však stalo zpracování určitých změn daných novou strategickoukoncepcí USA – strategií přímé konfrontace.Zásady nové americké strategie předložil v červnu 1981 americký tajemník obrany CasparWeinberger. Ozbrojené síly USA se podle této koncepce měly zaměřit na tzv. prodloužené odstrašování,které by snížilo riziko užití jaderných zbraní na všech úrovních vojenské eskalace.Z tohoto důvodu měla být konvenční vojska vyzbrojena a vycvičena s ohledem na strategickoumobilnost a vysokou bojovou pohotovost. Pro vedení bojové činnosti pak došlo k rozpracovánízásad tzv. kombinovaného vzdušného a pozemního boje (Air-Land Battle), které bylyv srpnu 1982 včleněny do předpisu FM 100-5.101