Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IVVojenská strategie8a představami. Do procesu strategického řízení v ozbrojených silách mohou vstupovat jak občanéstátu, tak i různé zájmové skupiny, mezinárodní organizace, podnikatelské subjekty apod. Jedenz možných rozporů vzniká v případě realizace významných modernizačních a vyzbrojovacíchprogramů, které jsou spojeny s vynakládáním značných finančních prostředků. Při rozhodování,které se odehrává nad úrovní resortu obrany, jsou zvažovány nejen operační aspekty (objektivnípotřeby ozbrojených sil), ale i důsledky pro ekonomiku země (zapojení průmyslu, technologickýtransfer, rozvoj vědy a výzkumu, exportní možnosti, zaměstnanost). Je velmi obtížné přijmoutrozhodnutí, která vyváženým způsobem přispějí k naplnění všech těchto aspektů.Existuje velké množství příkladů, které lze v tomto smyslu považovat za úspěšné, ale je i celářada takových, o nichž to neplatí. Jako příklad těchto rozporů je možné uvést Reaganovupolitiku horečného zbrojení ze strany USA v osmdesátých letech minulého století, která sicevedla k významnému růstu deficitu veřejných financí a tím i k oslabování ekonomiky státu,ale současně také vyvolala ekonomické vyčerpání Sovětského svazu a celého socialistickéhobloku, což vedlo k faktickému ukončení studené války. Neexistují však jednoznačné analýzy,které by potvrzovaly nebo vyvracely tvrzení, že posilováním vojenského potenciálu státua jeho vojenských kapacit dochází za určitých podmínek ke zpomalování jeho ekonomickéhorozvoje.Proces strategického řízeníPro pochopení širších souvislostí strategického řízení a jeho definování je využitelný procesnípřístup. V tomto smyslu je možné vymezit strategické řízení jako proces, který je realizovánsystémem strategického řízení k definování a naplnění určitých strategických cílů.Proces strategického řízení je komplexní, logickými fázemi a činnostmi rozčleněný postup,který má cyklický a nikdy nekončící charakter. Poslední fáze procesu strategického řízenívytváří zpětnovazební podmínky pro úpravu vytyčených strategických cílů a jejich následnourealizaci. Výstupem z procesu strategického řízení jsou plánovací a realizační dokumentystrategického charakteru. V podmínkách zajišťování obrany se jedná o dlouhodobé koncepčnía plánovací dokumenty, které definují parametry výstavby a rozvoje systému obrany v horizontudelším než 15 roků. Souběžně s těmito plány jsou nastaveny zpětnovazební mechanismy,které umožňují permanentní monitorování dosahovaných výsledků s možností účinnénápravy vzniklých odchylek.V procesu strategického řízení jsou identifikovány požadavky na budoucí výstavbu a rozvojozbro jených sil. Je optimalizována organizační struktura a celý systém velení a řízení. Na základězískaných zkušeností (Lesson Learned) z použití ozbrojených sil jsou aktualizovány dokumentykoncepčního a doktrinálního charakteru, které racionalizují vnitřní chod ozbrojenýchsil. Budoucím potřebám je přizpůsobován systém vzdělávání, vojenského výcviku a přípravyvojenských profesionálů. Jsou realizovány výzkumné, vývojové a vyzbrojovací programy, kterémají za cíl přispět k rozvoji jak fyzické, tak i koncepční a morální složky vojenského potenciálu.Jsou modernizovány zbraně, zbraňové systémy, vojenský materiál a prvky infrastruktury. Jsoutak vytvářeny podmínky pro efektivnější použití ozbrojených sil a naplňování politicko-vojenskýchambicí. Je zaváděn účinnější systém velení a řízení, uplatňovány moderní metody a nástrojev rozhodovacím a plánovacím procesu, při vedení a přípravě lidí.V praktickém slova smyslu je strategické řízení proces zahrnující strategickou analýzu, strategickouvolbu (výběr) a realizaci (implementaci) přijatých rozhodnutí.282