Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IIVojenská strategie4římská legie se svou schopností manévru, kombinací sil a prostředků a odolností, doplněnýcho v té době moderní zbraně. Další výraznou osobností vojenského umění tohoto období bylnapříklad Albrecht Dürer, který se zabýval teorií opevňování.Za začátek moderního válečnictví je považován přelom 16. a 17. století. V průběhu 17. stoletídošlo k nejzásadnějším změnám ve vedení boje, výzbroji a následně i ve strategii. Na koncitohoto století bojuje pěchota v přímočarých formacích (stejných jako v první světové válce).Polní dělostřelectvo je v koordinaci s pěchotou a jezdectvem hlavní bitevní zbraní. Ve schopnostivyužívat těchto prostředků, v jejich množství a pohyblivosti v souladu s plánovánímse odráží nové pojetí strategie jako vědy. První vojenskou akademii moderní doby založilJan Nasavský v roce 1617.Po poměrně výrazných změnách ve vedení válek a bitev na počátku 17. století lze následujícíobdobí, tzn. do konce 18. století, charakterizovat jako dobu určité stagnace, a to jak ve vývojizbraní, tak v teorii vojenství. Nelze však říci, že tato doba neměla své vojenské velikány.Žádný z nich ovšem neměl nadání a možná ani příležitost překonat přísný vojenský systém,v němž operovali a kterému přizpůsobili sebe a svou strategii. Nejvýznamnější osobností tétodoby byl nesporně Fridrich Veliký (1712–1786), pruský král z rodu Hohenzhollernů a jedenz největších vojevůdců 18. století. Za své vlády v letech 1740–1786 pozvedl Prusko na úroveňvelmoci a rozšířil državy svého rodu, a to zejména na úkor Rakouska. Ale ani on nedokázalplně překonat konzervatismus své doby. To se projevovalo především v tom, že ze strachupřed rozpadem své armády, nikdy nepronásledoval poraženého nepřítele.Války druhé vlnyPrůmyslová revoluce uvedla do pohybu druhou zásadní vlnu změn v dějinách lidstva. Změnilapro převážnou část obyvatelstva způsob získávání obživy. Tak jako masová produkce bylazákladním principem ekonomik založených na průmyslové výrobě, tak byla masová destrukcezákladem válek druhé vlny. Na konci 17. století byl do výroby zaveden nejjednodušší parnístroj, který je postupně modernizován. Ten umožňuje lepší využití nerostných surovin, nahrazujelidskou sílu, vítr a vodu jako hlavní zdroje pohybu. V jednotlivých zemích začínají růsttovárny a průmyslová hromadná výroba založená na síle strojů vytlačuje zemědělství založenéna síle rolníka. S postupující industrializací se postupně industrializuje i válka. To uvolňujemasy mužské populace, jež jsou odváděny do armády, která se stává nástrojem státu. Nejdramatičtějšízměny ve válce přišly s novými standardizovanými zbraněmi, které se začaly vyrábětmetodami masové produkce. Válka akcelerovala proces industrializace také tím, že šířilaprincip vyměnitelnosti součástek. Další průmyslový princip, standardizace, se začal uplatňovatnejen ve zbrojní výrobě, ale i ve vojenském výcviku, organizaci a doktríně. 47Manévr – řízení palby a pohybu na bojišti – byl hlavní charakteristikou vedení boje v druhépolovině 18. století a na počátku století následujícího. Tento trend se odrážel jak v pozemních,tak námořních operacích té doby. U jeho zrodu stáli čtyři geniální vojevůdci tohoto období:jako první Fridrich Veliký a pak George Washington, na něž dále navazovali Napoleon Bonapartev pozemních operacích a Horatio Nelson na moři.47 TOFFLER, Alvin, TOFFLEROVÁ, Heidi. Válka a antiválka. Praha: Dokořán, 2002, s. 49.78