Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IIIVojenská strategie7WALTON, Dale C. Not Only Islamism: Great Power Politics and the Future of Terrorism.Comparative Strategy, roč. 26, č. 1, 2007, s. 21–37.WILSON, Peter A., GORDON IV, John, JOHNSON, David E. An Alternative Future Force:Building a Better Army. Parameters, roč. XXXIII, č. 4, zima 2003–2004, s. 19–39.WIRTZ, James J. A New Agenda for Security and Strategy? In BAYLIS, John, WIRTZ,James J., GRAY, Colin S., Cohen, Eliot Strategy in the Contemporary World. Secondedition. Oxford: Oxford University Press, 2007, s. 337–355.YARGER, H. R. Toward a Theory of Strategy: Art Lykke and the Army War College StrategyModel. In BARTHOLOMEES, Boone J., Jr. (ed.). U. S. Army War College Guide toNational Security, Policy and Strategy. Second edition. U. S. Army War College, 2006,s. 107–113. ISBN 1-58487-244-6.Orientace ve studiuShrnutíStrategické teorie postavené na teorii komplexních adaptivních systémů čelí zásadní výzvě:potřebě převést koncepce a strategie do života, aniž by se zhroutily pod nezpracovatelnýmnáporem informací. Současně musejí nalézt hranici mezi tím, co lze uchopit vědeckými metodami,a složkou umění ve strategii a tyto dvě dimenze skloubit.V pohledu na přirozenost a roli války můžeme ve strategickém myšlení rozlišit dva směry:tradicionalisty a modernisty. Tradicionalisté, například Luttwak, Dolman nebo Gray, trvajína tom, že ani nové století nezměnilo přirozenost války, která je věčná, přestože ruku v rucese společenskými a technologickými změnami jde i transformace řady vnějších atributů války.Strategie obsahuje neoddělitelnou složku umění a válka zůstává pokračováním politiky, jejímnástrojem. Cílem strategie je vytvoření či pokračování situace, která je pro daný stát výhodná.Dolman tvrdí, že ačkoliv je cílem války výhodný mír, neznamená to, že nejsme svědky defektníchválek, jejichž cílem je vítězství. Tendence nahradit strategický cíl taktickým neprameníjen z neznalosti strategické teorie, ale objevuje se také ve střetech, v nichž se projevuje směřováník extrémům. S tím, jak rostou ztráty i sázky, klesá schopnost politiků řídit válku jakoprodloužení politiky. Válka se stává politikou a taktická logika vítězí.Luttwak, věrný své paradoxní logice, zase dospívá k závěru, že Spojené státy vítězstvím ve studenéválce dosáhly kulminačního bodu úspěchu a nyní se nacházejí na sestupné křivce moci.Vytvářející se mocenské vakuum otevře prostor pro formování protiamerických aliancí, kterédříve či později začnou vystupovat vůči USA agresivně. Na základě jiné úvahy dochází k přesvědčenío rostoucí pravděpodobnosti velké války i Colin Gray.Naproti tomu modernisté vkládají velké naděje jednak do společenských změn, které snižujíochotu občanů trpět ve válkách a vedou k preferování diplomatických způsobů řešení konfliktů,jednak do nových koncepcí vedení boje. Ty mají zajistit výhodu nad protivníkem, která,bude-li válka nevyhnutelná, povede k rychlému a drtivému vítězství s minimálními ztrátamina všech stranách. Modernisté věří, že principy řídící mezinárodní vztahy se natolik transformovaly,že válka mezi velmocemi je ne-li vyloučená, potom alespoň velmi nepravděpodobná.Svoji pozornost proto zaměřují na vytváření koncepcí pro konflikty s protivníky druhéhoa třetího řádu, které jsou vedené s téměř chirurgickou přesností malými, lehkými, ale vysocemobilními a kvalifikovanými ozbrojenými silami těšícími se informační dominanci.214