Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IIIVojenská strategie77.3 Ozbrojené subverzivní strategieSoudobé ozbrojené konflikty jsou ve většině případů charakteristické silnou asymetrií. Na jednéstraně stojí velmi dobře vyzbrojené vojenské síly mocností či mezinárodního společenství,na straně druhé různá uskupení využívající subverzivní strategie a metody, v jejichž rámci nemají(alespoň dočasně) zájem o střet s hlavními silami protivníka, ale pouze o jeho dílčí poškozování.V současné době dochází ke kombinaci různých způsobů násilné subverzivní činnosti– guerillového boje, terorismu, různých forem nepokojů apod. Vůči subverzivním formám bojejsou formulovány i strategie s vojenskou účastí. Jejich současný charakter je ovlivněn historickýmipoznatky (zvláště z druhé poloviny 20. století) i zkušenostmi ze soudobých konfliktů.Vymezení základních pojmů z oblasti subverzivních strategií a protistrategiíPro pochopení základů subverzivních strategií a protistrategií vůči nim je třeba pochopiti terminologické vymezení některých základních pojmů z této oblasti a rozdíly mezi nimi.Problémem je však to, že doposud chybí jasná shoda na použití řady z nich. Lze sice vycházetz platných terminologických příruček a v některých případech i z právních dokumentů, avšakpřesto zůstávají mnohé kontroverzní atributy nedořešené.Subverze znamená v nejobecnější míře narušování určitého systému zdola. Asymetrie znamenánerovnoměrné rozložení sil. Ve vojenské oblasti může být asymetrický konflikt veden i meziregulérními konvenčními silami a slabší protivník může volit specifické asymetrické strategie,které omezují nevýhodu jeho slabosti. Týká se to pozemní, letecké i námořní války.Formou vojenských aktivit je i guerilla. Vychází se přitom z pojetí guerilly jako rozptýlenéválky, vedené relativně malými jednotkami proti silnějšímu nepříteli. Guerilloví bojovníci(partyzáni) jsou specifickými válečnými aktéry. Pojem guerilla ve španělštině znamená maláči drobná válka a začal být používán v souvislosti se španělským odbojem proti Napoleonovina počátku 19. století. Obdobné vojenské aktivity se však odehrávaly v historii i předtím.Pojem partyzánská válka (respektive „stranická“ válka – jak by zněl přesný překlad) se objevilv polovině 18. století ve francouzských řádech pro vedení války malými jednotkami 250 .Pojmy partyzán a guerillový bojovník jsou často používány jako synonyma 251 , i když existujípokusy o jejich odlišení.Například podle Raberta Bernhardta vedou partyzáni defenzivní boj, zatímco guerilla vede bojofenzivní 252 . Podle Becketta jsou partyzáni příslušníci regulérních ozbrojených sil, kteří užívajíiregulérní taktiku 253 . Přístup jiných autorů je však zcela opačný, zvláště v marxistické literatuře.Například podle Benčíka a kolektivu má partyzánská válka třídní podstatu a je vedena masamilidu, zatímco guerilla je vedena zvlášť vyčleněnými silami pravidelné armády 254 .250 MÜNKLER, Herfried. Die Gestalt der Partisanen. Herkunft und Zukunft. In MÜNKLER, Herfried (Hrsg.).Der Partisan. Theorie, Strategie, Gestalt. Opleden: Westdeutscher Verlag, 1990, s. 14–39, s. 34.251 FOLSCHIED, Alex. Terrorismus und Guerilla. Versuch einer Begriffserklärung. Saarbrücken: Lehrstuhl für PraktischePhilosophie, Universität des Saarlandes, 2001, s. 2.252 BERNHARD, Rabert. Links- und Rechtsterrorismus in der Bundesrepublik Deutschland von 1970 bis heute.Bonn: Bernard & Graefe Verlag, 1995, s. 26.253 BECKETT, Ian F. Encyclopedia of Guerilla Warfare. New York: Checkmark Books, 1995, s. 181.254 BENČÍK, Antonín, KURAL, Václav, PAULÍK, Jan, ŠOLC, Jaroslav, ŠTĚPÁNEK, Zdeněk, TESAŘ, Jan. Partyzánskéhnutí v Československu za druhé světové války. Praha: Naše vojsko, 1961, s. 436–437.232