Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IIIVojenská strategie77.2 Technologie a strategie– revoluce ve vojenstvíVálka je definována jako masové organizované násilí realizované centrálně řízenými a hierarchickyorganizovanými protivníky, z nichž nejméně jeden zastupuje stát 211 . Terčem násilí jsouzejména ozbrojené síly protivníka. Jejich zničení či alespoň efektivní paralýza je předpokládanýmnástrojem narušení morálky protivníka a jeho psychologické porážky. V případě válečnýchkonfliktů se jedná obvykle o symetrické či asymetrické konflikty. Symetrickými jsouobecně konflikty protivníků, kteří disponuji totožnými či obdobnými prostředky, vojenskýmpotenciálem a jejichž taktika je obdobná a strategie totožná či blízká. Asymetrický konfliktje konfliktem protivníků, jejichž prostředky, taktika a strategie jsou obdobné či totožné, nicméněmezi nimi existuje výrazná až zásadní disparita vojenských potenciálů 212 – jeden z protivníkůje tedy výrazně silnější než druhý.Právě na tento typ konfliktů (symetrických a asymetrických) se koncentrovala pozornost teoretikův průběhu druhé poloviny 19. století a po většinu 20. století. Výjimku tvořilo imperiálníči koloniální válečnictví, kde se západní (evropské i americké) ozbrojené síly setkávaly častos odporem majícím charakter guerillové války. Studium tohoto druhu boje však bylo na okrajizájmu. 213 Ve středu pozornosti byla příprava na války mezi srovnatelnými protivníky, obvykleevropskými státy. Válečné konflikty byly plánovány jako krátkodobé, k čemuž směřovalai strategie sledovaná všemi zúčastněnými stranami. Pouze pokud nemohlo být dosaženo porážkyprotivníka rychle, měnily se války v dlouhotrvající konflikty, které měly často opotřebovávacícharakter. Protivník se unavoval, vyčerpával. Po druhé světové válce se však západnípřímá strategie dostala do slepé uličky. To souviselo s objevením se jaderných zbraní.Revoluce ve vojenstvíJaderné zastrašování nepokrývalo a nezmrazilo všechny konflikty, existoval určitý volný prostorjednání, a to zejména u akcí menšího rozsahu či akcí v méně exponovaných regionech,kde nebylo možno ospravedlnit uskutečnění hrozby odvetnými opatřeními. V této oblastibyla jaderná strategie doplňována jinými prostředky. Jedním z takových prostředků bylo vytvářenísystémů ozbrojených sil, které by byly s to porazit protivníka v omezených akcích.Jednalo se především o taktické ozbrojené síly – letecké a pozemní nebo letecké a námořnínebo intervenční sbory. Zejména západní teoretici přešli od konceptu hromadné jaderné odvetyke koncepci pružné reakce, nasazení právě takových sil, jaké budou zapotřebí, přičemžjednotlivými stupni měly být: konvenční konflikt, limitovaná jaderná odveta a globální jadernáválka až jako extrémní stádium. Krom jiného i ve snaze předejít hromadné jaderné odvetěpři vedení masového vojenského konfliktu začalo ve vojenství docházet ke změnám, kterékoncem osmdesátých let a v průběhu devadesátých let přerostly v transformaci označovanou211 Srv. MAREŠ, Miroslav. Vymezení pojmů terorismus, válka a guerilla v soudobé bezpečnostní terminologii, 2004;http://www.army.cz/mo/obrana_a_strategie/1-2004cz/mares. pdf (12. 3. 2008); EICHLER, Jan. Mezinárodníbezpečnost na počátku 21. století. Praha: MO ČR – AVIS, 2006.212 Srv. SOULEIMANOV, Emil. Terorismus ve světle geneze ideologie a technologie asymetrických konfliktů.In Terorismus: Válka proti státu. Praha: Eurolex Bohemia, 2006. ISBN 80-86861-76-7. Souleimanov zastávánázor, že o asymetrickém konfliktu lze hovořit v případě strategické asymetrie, nicméně taktickou asymetriinevylučuje ani jako součást jinak symetrických konfliktů.213 Srv. například PORCH, Douglas. Imperiální války. In Historie moderní války. Praha: Mladá fronta, 2007.216