Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

strategie přelomu 20. a 21. stoletíIIIvést k dosažení těchto cílů. EBO usiluje o homogenní spojení plánování, provádění a hodnocenído jednoho přizpůsobivého celku. Při redukci na pouhé plánování se ztrácí strategický prveki předvídání protivníkových reakcí. EBO by tedy mělo zahrnovat měření pokroku směremk vytyčeným cílům, a to při zohlednění širokého kontextu komplexních systémů. 175Podmínkou efektivní implementace EBO je vlastnictví několika na sebe navazujících schopností:• Pokročilé a vysoce schopné senzory, které dokáží zachytit nejenom pevná, ale i mobilnía maskovaná zařízení.• Efektivní práce se znalostmi: zpracování dat získaných senzory s využitím počítačovéhomodelování na předpovědi příštích protivníkových kroků; rychlá distribuce informacív celé válečné síti.• Tvorba přesných účinků skrze fyzické akce a informační operace (propaganda, psychologickéoperace). 176Koncepce EBO však není přijímána pouze s nadšením. Milan Vego přišel s kritikou, kteráse více než na teoretické konstrukce, zmíněné výše, zaměřuje na realizaci koncepce v praxi,při níž se objevují významné nedostatky a dokonce odchylky od teoretických principů. Vegopovažuje EBO za vedlejší produkt Network-Centric Warfare. Obě koncepce mají společné to,že nesdílejí Clausewitzovo pojetí přirozenosti války, na kterou pohlížejí spíše prizmatem podnikání,a jsou pevně svázány se systémovým přístupem k hodnocení situací. Podoba EBOzaváděná do praxe závisí na matematických metodách pro predikci a měření účinků, kterýmise snaží posuzovat nekvantifikovatelné aspekty války. Výsledkem je nejenom posilování nerealistickýchočekávání, ale i vytěsňování „umění“ ze strategie a její chápání jako čisté vědy.Tím se celý přístup podle Vega diskvalifikuje.„Účinky“ jsou natolik nespecifické, že na rozdíl od cílů nemohou sloužit jako základ vojenskéhoplánování. Pouze cíl může být vodítkem pro volbu správné metody a vzájemný vztahmezi jednotlivými prvky operace, jako je koncentrace, těžiště, manévr, kulminační bod apod.Předvídání účinků prvního řádu, jak to předpokládá EBO, je velmi složité, protože zpravodajcinemohou předpovědět klíčové aspekty strategického chování protivníka, a předvídáníúčinků druhého a třetího řádu už je prakticky vyloučené kvůli přílišnému množství proměnných.Na strategické a operační úrovni spočívá největší problém s účinky v tom, že zde jsoupro úspěch nejdůležitější nehmotné prvky (míra a pevnost veřejné podpory, pevnost alianceapod.), které nelze kvantifikovat. I když jsou při analýze preferovány kvantitativní ukazatele naúkor kvalitativních, prvně jmenované nejsou oproštěny od subjektivních zkreslení, protože sedo nich také promítají politické manipulace, předsudky a zkreslený obraz nepřítele.EBO stojí na předpokladu, že nejlepším způsobem, jak uchopit vojenskou situaci, je systémovýpřístup, který je založen na analýze uzlů a jejich propojení. Koncepce předpokládá,že účinek akce na uzel je více či méně lineární, může být předvídán a díky tomu lze působenína uzel přesně nastavit k vyvolání požadovaného účinku. Přestože většina stoupenců EBOtvrdí opak, ve skutečnosti nezohledňují skutečnost, že protivník se nemusí chovat tak, jakpředpokládají. Spoléháním na predikci založenou na předpokladu proporcionality vstupůa výstupů, byť na nejnižší možné úrovni (uzly a vazby mezi nimi tvořící systém), popírají pří-7175 HUNERWADEL, J. P. The Effects-Based Approach to Operations. Questions and Answers, s. 54–57. Air & SpacePower Journal, roč. XX, č. 1, jaro 2006, s. 53–62.176 HO, s. 175–181.201