Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IIIVojenská strategie6• vybojovat jeden významný regionální konflikt a po přestávce i druhý podobný konflikt,• vybojovat dva významné regionální konflikty téměř současně,• vybojovat dva významné regionální konflikty téměř současně a vést další menší operace.95Předchozí strategie počítala se třetím scénářem, ale na počátku roku 1993 byl preferovánscénář druhý. Následující debata a vážné výhrady jak ze strany ozbrojených sil, tak i spojencůvedly k zachování třetí varianty jako rámce pro strategické plánování. 96Buttom-up Review byl podkladem pro předsedu sboru náčelníků štábů generála JohnaShalikashviliho při zpracovávání vojenské strategie. Ozbrojené síly měly pokračovat v redukcipočtů osob ze 2 130 000 z roku 1989 na plánovaných 1 445 000 v roce 1999. Vzhledem k mezinárodnísituaci se redukce týkala především tří hlavních složek ozbrojených sil – pozemníhovojska, letectva a námořnictva, zatímco námořní pěchota prováděla pouze omezené redukcev počtech. Vojenská strategie 1995 nepředstavovala, navzdory výměně vlády, nikterak zásadnízlom. Oproti předcházející strategii byl zcela vypuštěn princip znovuvybudování, kterýpředpokládal zachování schopností pro případnou opětovnou výstavbu sil na úrovni studenéválky. Tento princip znamenal udržování kapacit pro výstavbu, výcvik a rozmístění novýchjednotek, včetně rozsáhlé průmyslové základny. Ve strategii z roku 1995 se již zmínky o znovuvybudováníneobjevují a je kladen důraz na vysoký stupeň připravenosti existujících jednotek.97 Obecnými vojenskými cíli státu bylo podporovat stabilitu a potlačovat agresi. Těchtocílů mělo být dosahováno pomocí vojenské strategie, která zahrnovala vojenskou přítomnostve světě a projekci síly jakožto základní strategické koncepce. Vojenská strategie USAz roku 1995 dále obsahuje tyto komponenty:• mírové zapojení,• odstrašení a prevence konfliktu,• boj a vítězství v samotných válečných konfliktech.Mírové zapojení zahrnuje širokou škálu nebojových aktivit, které mohou ozbrojené síly USAprovádět. Jedná se o udržování kontaktů s armádami jiných zemí (vedení společných cvičení,výcvik, výměnné programy atd.), které mají podporovat strategické cíle. Dále je zahrnuta asistencecizím státům prostřednictvím vyslání odborníků či realizace podpůrných programů.Mírové zapojení zahrnuje i humanitární operace (především poskytování přepravních kapacitarmády), protidrogové a protiteroristické operace. Protidrogovým a protiteroristickýmoperacím je věnována jen velmi omezená pozornost a ozbrojené síly se do nich mají zapojovatpředevším ve spolupráci s policejními složkami státu. Do operací na udržení míru se majíozbrojené síly zapojovat na základě rozhodnutí o konkrétním případě.Druhým komponentem vojenské strategie je odstrašení a prevence konfliktu. Do této oblastispadá celá řada specifických činností a úkolů počínaje nukleárním odstrašením přes utvářeníregionálních aliancí a kontrolu zbraní až po vynucení sankcí nebo operace na vynucenímíru. Oproti předchozí strategii je mnohem větší důraz kladen právě na odstrašení a prevenci95 Jako významný regionální konflikt je definován konflikt, kde je protivník schopen realizovat rozsáhlý útokarmády (vybavené těžkými zbraněmi) na území sousedního státu, který stojí proti přesile. Například potenciálníválka na Korejském poloostrově.96 Larson, Orletsky, Leuschner, s. 48–49.97 Meinhart, s. 308–309.140