Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IIIVojenská strategie6prosperujících částí světa, avšak rizikovým faktorem do budoucna je stárnutí populace a ztrátahospodářské výlučnosti Evropy.Jaké důsledky pro evropskou obranu tedy vyplývají z této prognózy? Evropská obrannáagentura identifikovala dva klíčové úkoly pro evropskou obranu – přizpůsobit se měnící se rolisil a přizpůsobit se technologické revoluci. Všechny strany moderního konfliktu si již dnes uvědomují,že politický výsledek střetu nebude určen jen dosáhnutím vojenských cílů (zničeníprotivníka, dobytí území), ale spíše způsobem, jakým jsou operace prováděny (nebo jak jsouveřejností vnímány, že jsou prováděny). Jednotky jsou nasazovány do boje se stále většímiomezeními 130 . Typická operace na řešení krizí bude expediční, mnohonárodní a bude používatkombinaci mnoha nástrojů státní moci.NATO a EUSeveroatlantická aliance a Evropská unie byly založeny k rozdílným úkolům. Nepřekvapí proto,že na obranu orientovaná NATO má na rozdíl od převážně ekonomické EU dlouhodoběvypracovanější kulturu a systém strategických bezpečnostních dokumentů. Na druhé straněse o slovo v bezpečnostní sféře hlásí i Evropa, a v jednu dobu (prosinec 2003 až srpen 2004)dokonce Evropská unie disponovala modernějším strategickým dokumentem, než jaký mělasama aliance.Dvě klíčové platné strategie obou organizací – Strategická koncepce NATO (1999) a Bezpečnostnístrategie EU (2003) – vznikly v rozdílném bezpečnostním „letopočtu“. Jeho přelomem bylyteroristické útoky na USA v září 2001. Aliance svůj deficit reakce na terorismus v roce 2004odstra nila přijetím společného dokumentu dvou strategických velitelů Strategická vize: Vojenskávýzva. EU se po přijetí vlastní bezpečnostní strategie mohla soustředit na vydání výhledovéDlouhodobé vize potřeb a kapacit evropské obrany (Dlouhodobé vize), která dále posunula evropskéstrategické chápání budoucího bezpečnostního prostředí a dále rozpracovala požadavkyna budoucí evropské síly.Do roku 1991 byly strategické koncepce NATO utajovanými dokumenty. Dvě posledníkoncepce (z let 1991 a 1999) však jsou již veřejné, mají za cíl oslovit vlastní veřejnost a veřejnosta vlády nečlenských zemí. V současnosti se vedou diskuze o tom, zda by alianceneměla přijmout nějakou novou koncepci, zejména v souvislosti se vzestupem globálníhoterorismu. Převažující hlasy proti přijímání nové koncepce říkají, že stávající koncepceje dosti flexibilní, aby pokryla i hrozby dneška, a argumentují, že pro terorismus má aliancesamostatný dokument (Military Concept for Defence Against Terrorism z října 2003). Navícpanují obavy, že by se konsenzus k nové strategické koncepci nerodil v NATO lehce, což bymohlo podkopat soudržnost aliance v době, kdy zejména v Afghánistánu tak trochu bojujei o vlastní přežití.Nezdá se však, že by absence nové strategické koncepce alianci nějak bránila reagovat na změněnébezpečnostní prostředí (terorismus, Irák, Afghánistán). Nebránilo jí to například zahájitprotiteroristickou námořní operaci ve Středozemním moři (operace Active Endeavour)ani v zahájení výcviku iráckých bezpečnostních složek (mise NTM-I) nebo při podpoře130 Zdůrazní se rovněž vzrůstající právní a politická omezení pro použití síly v boji – například co je legitimnímcílem v operaci nebo jaké jsou možnosti nasazení národních jednotek. Zesilují také obavy z dopadů bojovéčinnosti na životní prostředí, což vyvstalo zejména po použití munice s ochuzeným uranem při operacíchv Kosovu a Iráku.166