Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IIIVojenská strategie7Způsob nasazení vzdušné moci prochází od počátku devadesátých let minulého století zásadnítransformací, která je výsledkem jednak stále většího nasazení přesné munice, jednakpoužíváním letadel se sníženou detekovatelností, které mohou operovat bez ochrannéhodoprovodu, a jednak zaváděním nových operačních metod, především EBO. Výsledkemje schopnost vyvolat již krátce po začátku operace rozsáhlé účinky, a to nikoliv tradičnímlineárním způsobem ničení cílů, ale simultánními útoky. Operační koncept paralelního vedeníválky vycházející z EBO je postaven na více či méně současném napadení všech hlavních cílůse záměrem vyvolat kumulativní či kaskádovitý efekt, čímž má být rychle získána efektivníkontrola nad všemi oponentovými systémy. Paralelní vedení boje se orientuje na vyvoláníkonkrétních účinků na cíle spíše než na prostou fyzickou destrukci. Primárním záměremje tedy omezit či vyřadit protivníkovu schopnost velet a řídit síly, tzn. reagovat. Paralelní vedeníboje skýtá řadu výhod: vede k menšímu ničení, omezuje počet cílů, které je třeba vyřadit,lépe propojuje konkrétní účinky s politickými a vojenskými cíli. Pro koncept je tedy zásadnívymezení žádoucích účinků a způsobů, jak jich dosáhnout. Významnou výzvou pro paralelníválčení zůstává schopnost předvídat protivníkovy kroky. 195Edward Luttwak je sice také zastáncem systémového pohledu na protivníka, kterého chápejako kombinaci provázaných subsystémů, nicméně na rozdíl od Wardena zdůrazňuje, že protivníkse neustále mění a reaguje. Čím přesnější je počáteční seznam důležitých cílů, tímje počáteční útok úspěšnější, avšak současně tím radikálnější bude reakce protivníka a tímvíce se předválečné plány a souslednosti cílů odchýlí od dynamicky se měnící situace. Úspěchvzdušné ofenzivy může zajistit pouze vymanévrování protivníka: efektivní reakce na každoujeho reakci. 196 Podle Luttwaka teprve přesně naváděná munice a letadla obtížně zjistitelná radarem,společně s pokrokem při získávání přesných a včasných informací, vytvořily ze vzdušnémoci prostředek, který za výhodných okolností dokáže způsobit paralýzu nepřítele, tedyněco, co již v minulém století Douhet, Mitchell a Trenchard považovali za danost. Výsledkydnešních válek závisí na vzdušné moci v dosud nevídané míře, přesto stejnou míru paralýzy,jaké bylo dosaženo v otevřeném terénu pouště, nelze očekávat v členitém či zalesněném prostředí.Proto nelze ztotožňovat vzdušnou moc s celkovou vojenskou mocí státu. 197U námořní moci je primárním požadavkem připravenost k námořnímu boji. Vedle toho musíbýt námořní moc také schopná podpory ozbrojených intervencí, humanitární pomoci, vynucovánísankcí, vymáhání mezinárodních úmluv o moři a zdrojích a dalších misí v souladus vojenskou strategií. Stejně jako může být moře arénou střetu, může se stát i prostoremspolupráce, při níž se doplňují specifické schopnosti všech participantů spojených sdílenýmizájmy. To se týká především kolektivního vymáhání řádu na moři, jehož posláním je udržovatpříznivé podmínky pro námořní obchod a svobodnou plavbu, na nichž je v současnostizávislá většina států se zanedbatelnou výjimkou málo rozvinutých, potravinově a surovinověsoběstačných zemí. Nové bezpečnostní prostředí si vynucuje propojení pobřežní ochrany,kontroly moře a projekce moci na pevninu do jednoho soudržného celku tak, aby námořnímoc mohla provázaně a efektivně provádět celé spektrum bojových a nebojových operací.195 CROWDER, Gary L. Effects-Based Operations. The Impact of Precision Strike Weapons on Air Warfare Doctrines,s. 16–22. Military Technology, č. 6, 2003, s. 16–25.196 LUTTWAK, Edward N. Strategy. The Logic of War and Peace. Revised and enlarged edition. The Belknap Pressof Harvard University Press, Cambridge, Massachusetts, 2001, s. 201.197 Tamtéž, s. 189, 205.206