Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IIVojenská strategie5Podél státní hranice ČSR byla postupně budována soustava železobetonových pevností vybavenýchdělostřeleckou a kulometnou výzbrojí (obdoba Maginotovy linie). 75 Šlo o důmyslněpropojený systém lehkých a těžkých opevnění. Celkem mělo být vybudováno několik tisícobjektů, z toho asi desetina těžkých. Tato pevnostní soustava byla (respektive měla být podleplánů) ještě postupně doplňována další soustavou pevností na linii Trutnov–Ostrava, v severníchČechách, západně od Plzně, okolo Prahy, jihozápadně od Českých Budějovic, jižně odBrna, u Bratislavy a Komárna. Opevnění byla budována od srpna 1934 a jejich první fáze mělabýt dokončena do října 1940. Výhledově se plánovala výstavba opevnění i v dalších letech. 76Dnes se můžeme na tuto koncepci dívat shovívavě, ale v dané době a existujících podmínkáchbyla ze strategického hlediska pokládána za jedinou reálnou alternativu. Mezinárodní situacebyla taková, že Československá republika byla obklíčena státy, které se netajily se svými územnímipožadavky. Názor o poziční obraně nesdílelo jen Československo a Francie, ale do jistémíry například i tehdejší Německo. I když Německo na jedné straně rozpracovávalo koncepci„bleskové války“, na straně druhé budovalo na břehu Rýna proti Francii pevnostní obrannýval – tzv. Siegfriedovu linii neboli Západní val (1934 až 1939) 77 . A obdobně vybudovalo napříkladi Finsko svou Mannerheimovu linii (1927–1939) 78 .V souvislosti s tehdejší strategickou koncepcí ČSR se později – a to v podstatě nejen po druhésvětové válce, ale prakticky až dodnes – klade otázka, nakolik byl československý obrannýplán reálný a zda jsme se tehdy mohli dokonce sami – opuštěni spojenci – bránit. 79 Stanoviskase doposud různí, a to i po všestranném vyhodnocení těchto možností. Šlo však spíše o otázkupředevším politickou a teprve pak vojenskopolitickou.Z vojenského hlediska, uvážíme-li tehdejší poměr sil, jsme se mohli po značnou dobu (jedenaž tři měsíce; odhady jsou zde vždy problematické a spíše hypotetické) úspěšně bránit, protožepo mimořádně úspěšné mobilizaci relativně dobře vycvičených záloh (celkem 19 ročníků)jsme dosáhli poměrně příznivého poměru sil. Armáda byla dobře vyzbrojena a všestrannězajištěna. Podle tehdejších zkušeností a propočtů byla obrana reálná, pokud poměr sil nepřekročilhodnotu 1 : 3 (a ten v rozhodujících ukazatelích překročen nebyl). Argument protitomuto hodnocení, že by národ byl vystaven velkým ztrátám, je značně diskutabilní. Je všakjisté, že i v případě vojenské zainteresovanosti spojenců do válečného konfliktu, by se Československokaždopádně nevyhnulo ztrátám. Představovat si ale válku beze ztrát je velmi naivní.Tím, že armáda, i když nezaviněně, do boje za svoji vlast nezasáhla, ztratila na dlouhý čas společenskouprestiž, zvláště ve složitých situacích nedávné historie státu. Tím, že republika nakoneczůstala osamocena, jsme se dostali do politické i vojenské izolace. Počítat s vojenskouaktivitou ostatních států Malé dohody bylo v dané době iluzorní. Německo tak mohlo veškerousvou vojenskou sílu soustředit na Československo, a dokonce ji ještě postupně zvyšovat.Za této situace pak nemělo smysl bojovat. V této situaci nelze směšovat rozhodné odhodlání75 Maginotova linie byla vybudována Francouzi ve třicátých letech 20. století na obranu hranic proti Německua Itálii. Přestože byla považována za nedobytnou, neuchránila Francii od potupného obsazení v roce 1940.Viz Maginotova linie 1928–1945, William Allcorn, Grada. ISBN 978-80-247-1887-3.76 KUPKA, Vladimír, a kol. Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: LIBRI, 2002.77 Siegfriedova linie, jak vypadají německé pevnosti na břehu Rýna. In Nedělní list 23. 10. 1938, s. 8.78 Mannerheimova linie, finské opevnění z doby tzv. zimní války 1939–1940; http://www.mannerheim-line.com/.79 PFAFF, Ivan. Mohli jsme se v září 1938 sami bránit? Přílohy časopisu Reportér, č. 41, 42, 43/1992.JOHN, Miroslav. Září 1938. Sv. 2. Možnosti obrany Československa. Brno: Bonus A, 1997.126