Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

strategie přelomu 20. a 21. stoletíIIIv podmínkách třetí generace válek. Dalšími komponentami třetí generace válek byly napříkladrychlé obcházení míst odporu, útoky na komunikační uzly, infiltrace, na to reagující hloubkovámanévrová obrana a taktika proti ofenzivy. Tato generace válek vznikla po první světové válce.Studium manévru se silně rozvinulo, oproti předchozím generacím válek byla zohledněna a podporovánainiciativa nižších a středních stupňů. Disciplínu nezřídka zajišťovala ideologická motivace.Zároveň byla zdůrazněna nutnost kvalifikace – odborného vzdělání v oboru, což kroměcelkové efektivity bylo nutnou podmínkou úspěšnosti iniciativ vycházejících z nižších stupňůvelení – iniciativa vycházející z těchto vrstev musela být poučená. Nadále tedy nebylo možné,aby nižší a střední důstojníci například nechápali celkový plán vrchního velení pro konkrétníoblast a podmínky nebo nedokázali svoji iniciativu začlenit do širšího operačního kontextu.RMA je současným vyvrcholením třetí generace válek.Čtvrtá generace válek se podle Linda, Nightengalea, Schmitta, Suttona a Wilsona rozvíjí zejménapo druhé světové válce a v rozsáhlé míře probíhá v koloniích. Její aktéři nejsou schopničelit technologické a materiální převaze mocností přímo, a tak vyvíjejí nové taktiky, spoléhajícína utajení, teror, zmatení nepřítele, aby jim pomohly překonat technologickou propast.Operačním prostorem bojovníků čtvrté generace je celá nepřátelská společnost, terminologie„fronta-týl“ postrádá smysl a je nahrazena rozlišováním „terč-neterč“, typické jsou malé skupinyvyvíjející bojovou aktivitu určovanou obecným, rámcovým cílem. Tím bývá častěji kolapsnepřítele než jeho zničení, terči války čtvrté generace je tudíž nepřátelská morálka, kultura 238 ,vůle bojovat. Terčem čtvrté generace je morálka protivníka – tak, jako bylo v první generaciválek cílem ovládnutí teritoria, ve druhé generaci terčem ekonomika a ve třetí generaci protivníkovastrategie 239 . Hranice mezi válkou a mírem je nejasná, stejně jako je nejasná mezi civilníma vojenským sektorem. Lind, Nightengale, Schmitt, Sutton a Wilson připouštějí, že čtvrtágenerace válek obsahuje některé prvky předchozích generací, nicméně se domnívají, že v jejímpřípadě jsou tyto prvky podstatně méně akcentovány. Rozhodující roli hrají morálka a odhodlání.Vysoká technologie, ač má v jejich teorii svoje místo, není tím nejdůležitějším faktorem.Typické pro válku čtvrté generace jsou: psychologická válka, přímé útoky na nepřátelskoukulturu (systémy norem, hodnot, společenskou soudržnost atd.) a terorismus 240 . Aktéry jsoučasto nestátní nebo transnacionální entity, působící bez vazby na konkrétní teritorium. Čtvrtágenerace válek je asymetrická, a to do té míry, do jaké je asymetričnosti podmíněna historicky.Zároveň se vyvíjí i po uplynutí přechodného období, kdy legitimní použití síly bylo vyhrazenopouze státům, takže není orientována na státní struktury. Disponuje také jinými organizačnímimodely, zejména modelem sítě, které mohou být a často jsou pro vedení tohoto typu konfliktuefektivnější než staré hierarchické struktury – zvláště pak centrální typ organizace, kterýje z definice charakteristický pro válku.Toto chápání změny ve vojenství však prozatím nezískalo rozhodující podporu. Většinovýnázor podporuje spíše pokračování v nastoupeném trendu transformace vojenství. Američtí7238 Kultura je v tomto kontextu chápána zjevně obecně v širokém smyslu, jak ji definují sociologové – například:„[Kultura je] hodnotami, normami a hmotnými statky typickými pro určitou skupinu.“ (GIDDENS, Anthony.Sociologie. Praha: Argo, 1999.)239 Dále viz SOULEIMANOV, Emil. Terorismus ve světle geneze ideologie a technologie asymetrických konfliktů.In Terorismus: Válka proti státu. Praha: Eurolex Bohemia, 2006.240 Což jsou vesměs související a prolínající se formy vedení boje, terorismus jako forma či součást psychologickéválky obecně, psychologická i kulturní válka jako součást války informační.225