Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

strategie přelomu 20. a 21. stoletíIIIpředstavuje systém názorů na základní směry orientace ruské zahraničněpolitické linie.Vojenská doktrína Ruské federace je základním vojenskopolitickým dokumentem řešícímodborné vojenské otázky obrany státu a jeho zabezpečení.6Koncepce národní bezpečnosti Ruské federacePrvní Koncepce národní bezpečnosti Ruské federace 110 byla schválena prezidentem Jelcinemna konci roku 1997 a sestávala se ze čtyř částí, které řešily postavení Ruska ve světě, ruské národnízájmy, hrozby pro národní bezpečnost a způsoby zajištění národní bezpečnosti Ruskéfederace. Koncepce národní bezpečnosti Ruské federace definovala základní strategické cíle,směry a principy ve všech oblastech státní politiky (zahraniční, vojenské, vnitřní, ekonomické,ale i ekologické a další) v zájmu národní bezpečnosti. V řadě oblastí je značně obecná, nicméněpoměrně přesně definuje možná ohrožení (rizika) národní bezpečnosti ve všech hlavníchoblastech života a existence ruského státu. Koncepce národní bezpečnosti se stala základema výchozím materiálem pro zpracování dalších významných strategických státních dokumentůa zákonů v oblasti bezpečnosti a obrany Ruska, mimo jiné i nové vojenské doktríny.Zajímavé je, že Koncepce národní bezpečnosti Ruské federace uvádí jako realitu vzrůst úrovněohrožení ve vojenské sféře – a to jak vnější (například další možnost rozšiřování NATO),tak i vnitřní (například potíže s vojenskou reformou).Na začátku roku 2000 došlo k aktualizaci Koncepce národní bezpečnosti Ruské federace.Změny byly vyvolány především zásadním zhoršením ekonomické situace Ruska po finančníkrizi v roce 1998, růstem hrozby terorismu a extremismu uvnitř Ruské federace (uvedenoje Čečensko) a růstem vnějších hrozeb (uvedeno je ohrožení strategické stability a odzbrojovacíchprocesů, ohrožení ze strany mezinárodních teroristických organizací a rozšiřováníNATO).Ve vojenské oblasti jsou v Koncepci národní bezpečnosti Ruské federace uvedeny mezi hlavnímihrozbami národní bezpečnosti mimo jiné i zdlouhavý proces reformy ozbrojených sil,neřešení sociálních problémů příslušníků ozbrojených sil, nedostatečná bojová příprava vojska nenaplněnost armády osobami a technikou.Použití vojenské síly uvnitř země je podle tohoto dokumentu možné pouze v přísném souladus Ústavou Ruské federace a federálními zákony v případech vzniku ohrožení života občanů,územní celistvosti země, ale také v případě hrozby násilné změny ústavního zřízení.Tato ustanovení jsou velmi zásadní, neboť například legislativně ospravedlňují vojenský zásahv Čečensku. V otázce použití jaderných zbraní byl snížen takzvaný jaderný práh. Koncepcenárodní bezpečnosti totiž definuje použití těchto zbraní i na odražení agrese vedené konvenčnímiprostředky nebo při řešení jiných druhů nejaderného ohrožení Ruska. Toto rozhodnutínepředstavuje ani tak zvýšenou agresivitu Ruska, jako spíše odráželo tehdejší stav ruských ozbrojenýchsil. Ruské konvenční síly by totiž zřejmě nebyly schopny odrazit masivnější agresi.Úpravy v Koncepci národní bezpečnosti Ruské federace patrně reagovaly na negativní změnyv poměru konvenčních sil mezi Západem a Ruskem. V této souvislosti je však nutné uvést,že Koncepce národní bezpečnosti Ruské federace současně zakotvovala zásadu, že Rusko nepoužijevojenské prostředky při řešení mezinárodních ani vnitropolitických problémů jakoprvní. V případě jaderných prostředků Rusko spíše deklarovalo použití těchto zbraní jakopolitického prostředku k zadržování agrese.110 Koncepce národní bezpečnosti Ruské federace (výnos prezidenta RF z 19. 12. 1997).147