Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

strategieI• příliš všeobecné znění principů, jež poukazuje na jejich univerzální platnost, ovšempouze jako všeobecných idejí bez operační užitečnosti;• změna formulace a obsahu určitých principů;• potřeba změnit principy například v nových podmínkách raketo-jaderného věku.Podstata této kritiky byla založena na tom, že principy úzce souvisejí s podmínkami bojea že každá radikální změna podmínek musí být následována radikální změnou principů.Zatímco v oficiálním pojetí jsou principy stále považovány za neměnné pravdy, mnozí teoreticijsou přesvědčeni, že tento názor platí pouze pro jejich nejvšeobecnější verze, tj. pro principyvyjádřené jedním slovem jako „soustředění“ nebo „překvapení“, které se aplikují pružněv souladu s podmínkami každé konkrétní situace. Někteří teoretici, kteří kritizují existujícísoubory principů, nezpochybňují možnost odhalení neměnných pravidel pro boj, ale zpochybňujípouze určitý soubor, který je navržen a akceptován. Často uvádějí svůj vlastní systémjako systém obsahující téměř neměnné zákony vedení války, tj. nezávislé na čase, místě nebovýzbroji a stejně platné a aplikovatelné pro velitele čety i pro polního maršála. Spory týkajícíse principů naznačují všeobecnou otázku: mají být principy války i nadále předmětem výzkumu,který je potřebný se zřetelem ke změnám a modifikacím? Třídění principů sestavenýchnejvýznamnějšími vojenskými teoretiky se v mnoha případech od sebe značně lišilo. Dříveneexistoval žádný zvyk sestavovat přehledy principů, avšak od doby, kdy se takové přehledyzačaly objevovat, se nahromadilo velké množství výkladů, včetně značného počtu principůrůzného znění a obsahu. Lze tedy konstatovat, že každá strategická koncepce má jiný souboroficiálně přijatých principů. Toto tvrzení můžeme doložit několika příklady z historie:• Jomini uváděl dva základní principy: získat volným a rychlým přesunem výhodu spočívajícív přivedení masy vojsk proti zlomkům nepřátelských sil a udeřit nejvíce rozhodujícímsměrem.• Clauzewitz zastával čtyři principy: použít všechny dostupné síly s nejvyšší možnou energií;soustředit co možná největší síly do místa, ve kterém budou vedeny rozhodující údery;neztrácet čas a překvapit nepřítele; využít dosaženého úspěchu s nejvyšší energií.• Foche byl zastáncem stejného počtu principů jako Clauzewitz a pojmenoval je následovně:ekonomie sil, volnost konání (jednání), volné disponování se silami, utajení.• Fuller vypracoval systém sestávající ze tří skupin principů a devíti principů. Do skupinpatřily: skupina principů mentální sféry, skupina principů morální sféry a skupina principůfyzikální sféry. Zmíněné skupiny pak vyústily do souboru těchto principů: řízení,koncentrace, rozdělení, určení, překvapení, vytrvalost, mobilnost, útočná činnost a utajení.• Keener je zastáncem pěti principů, kterými jsou: cíl, vyvážené rozdělení sil, koordinaceúsilí, iniciativa a nekonvenčnost.• Beaufre vycházel z Fochových principů (neboli „strategických pravidel“) a dospěl k následujícíformulaci: „dosáhnout rozhodujícího úspěchu díky svobodě konání dosažené vhodnýmšetřením sil“. Svoboda konání v tomto případě znamená úspěch při blokování manévrunepřítele a provádění vlastního manévru až do dosažení jeho cíle; šetření sil znamenáoptimální rozmístění zdrojů – tj. optimální rozdělení vlastních zdrojů na zdroje k obraněproti manévru nepřítele a pro svůj manévr a rozhodující úder.Pro srovnání a jako zajímavost ještě také uvádíme hlavní principy sovětské vojenské strategieformulované v sedmdesátých až osmdesátých letech minulého století. Sovětské principystrategického myšlení vycházely z tvrzení, že strategické cíle i strategické úkoly ozbrojenýchsil musejí odpovídat politickým cílům války. Nezbytným pravidlem byla patřičná úroveň341