Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IIVojenská strategie4pojmy a definice související se sovětskou vojenskou strategií a s ní spojenými úkoly budováníRudé armády. Vzhledem k hospodářské situaci Sovětského svazu poloviny třicátých let minuléhostoletí pochopil, že není v možnostech země budovat jenom vojenské systémy a prvky,které lze nazvat parazitními. Zavedl proto také například pojem aeromotomechanizace, cožbyl vojenský systém, jehož prvky zároveň sloužily v národním hospodářství, a vysvětloval jejívy užití: „Protože aeromotomechanizace je systémem standardním a v době míru lze použít týchžstrojů, vytváří [...] předpoklady pro jejich opravdu hromadné použití ve válce. Tak vzniká situace,že velké množství technicky nejdokonalejších zbraní má kořeny přímo v národním hospodářství.“ 50Dále prosazoval urychlené zavádění tanků do výroby a výzbroje. Hlavním úkolem tankovýchsvazků bylo působit na celé šíři a do celé hloubky sestavy protivníka. Cílem bylo proniknoutdo týlu nepřítele a odříznout jeho prvosledové jednotky od druhých sledů a záloh.Sovětská vojenská strategie byla také založena na koaličním charakteru budoucí války. Vycházelaz předpokladu, že válka může začít i bez jejího vypovězení. Cílem Sovětského svazu a jehoRudé armády bylo zničit protivníka na jeho území. K dosažení tohoto cíle bylo možné dočasněvyklidit části území, při zachování bojeschopnosti hlavních sil přejít do obrany a po vyčerpáníprotivníka přejít do strategického útoku. Příkladem války vedené podle těchto zásad bylsovětsko-japonský konflikt u Chalkin Golu.Velká Británie a USAPrůběh bojů na západní frontě a množství ztrát na straně Francouzů, Britů a Američanů vedlzápadní velmoci k přesvědčení, že válka světového rozsahu se už do konce 20. století nebudeopakovat. Případné lokální konflikty se budou odehrávat mimo Evropu a vyřeší je malé profesionálnísíly maximálně do velikosti sboru. Ty budou silně naplněny technikou a zbraněmitak, aby měly především technologickou převahu. Hlavním problémem bylo stanovit velikostdostatečné síly umožňující vedení manévrové útočné i obranné činnosti s tím, že délka konfliktuse ani zdaleka nebude rovnat délce první světové války. Strategické koncepce obou státůnavíc výrazně ovlivnila hospodářská krize na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století, kterázpůsobila až 40% propad hrubých domácích produktů, což se následně odrazilo ve financovánízbrojní výroby, výzkumu ale i délky vojenské služby jako takové. Velká Británie a USAse snažily především zajistit námořní převahu nutnou k zabezpečení potřeb svých zemí.To měla zabezpečit smlouva, která byla uzavřena v roce 1922 ve Washingtonu mezi tehdejšíminámořními mocnostmi Anglií, Francií, Japonskem, Itálií a Spojenými státy a která stanovilacelkovou tonáž jednotlivých loďstev podle kategorií. Podmínky této smlouvy byly porušeny(čímž smlouva ztratila platnost) v roce 1934 Japonskem a Německem (tyto dvě mocnosti jiždříve deklarovaly u svých lodí podstatně menší tonáž, než měly ve skutečnosti). Německo bylopo první světové válce ještě navíc omezeno kapitulační smlouvou z Versailles (1917–1935),která mu zakazovala stavět bitevní lodě o výtlaku větším než 10 000 tun, což v praxi vylučovalostavbu této kategorie lodí vůbec. To nakonec vedlo k nutnosti přepracovat vojenskéstrategie všech západních států.50 BROŽ, Ivan. Manažeři války. Praha: Epocha, 2003, s. 384.84