Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

strategie přelomu 20. a 21. stoletíIIIslabá vláda v Afghánistánu nebo některé slabé státy v Africe, které nemají plnou kontrolu nadcelým svým územím). Evropská bezpečnostní strategie dále jako výraznou hrozbu evropskébezpečnosti uvádí organizovaný zločin, zejména na pozadí pokračujícího integračního procesua svobody pohybu, které stírají rozdíl mezi vnitřní a vnější bezpečností.K prosazování svých zájmů používala dříve Evropská unie především své tradiční civilní nástroje,pro které se v literatuře vžilo označení „měkké“ (jako protiklad k „tvrdým“, kterýmise myslí vojenská síla). Protože EU dříve neměla vojenský prvek, patřily mezi tyto nástrojepředevším hospodářská pomoc, obchodní a kulturní vztahy a diplomacie (včetně nátlakua sankcí). Jedním z nejvýraznějších rysů Evropské bezpečnostní strategie je fakt, že k těmtotradičním nástrojům EU zařazuje nově právě i vojenskou sílu. Aby byla Evropská bezpečnostnístrategie efektivním dokumentem, potřebuje silné vynucovací mechanismy. Podřízeníse států sankcím lze vynutit řadou nástrojů a EU ve své bezpečnostní strategii již oznamuje,že bude spoléhat na schopnosti a ochotu členských států použít sílu. Preventivní zapojení(engagement) může zabránit vážnějším problémům v budoucnu, proto Evropská bezpečnostnístrategie zdůrazňuje potřebu jednat při těchto hrozbách proaktivně. EU nicméně nehrozípreemptivním (pre-emptive) vojenským zásahem.6Dlouhodobá vize potřeb a kapacit evropské obranyEvropská obranná agentura vypracovala v roce 2006 dokument s názvem Long-Term VisionFor European Defence and Capacity Needs (Dlouhodobá vize potřeb a kapacit evropské obrany– dále jen „Dlouhodobá vize“). Jde o detailnější vodítko pro budoucí rozvoj evropských obrannýchschopností. Na tvorbě dokumentu se podílelo množství institucí i mimo EU (vedleVojenského výboru EU a ministerstev obrany členských států mimo jiné i pařížský Institutbezpečnostních studií, Evropská asociace leteckého a obranného průmyslu či Velitelstvípro transformaci NATO a široká akademická a bezpečnostní komunita). Jedná se o výrazněprognostický dokument, který předkládá vizi budoucího strategického prostředí ve světě(zhruba do roku 2025) a predikuje místo a povahu operací evropské bezpečnostní a obrannépolitiky v něm. Ze široké analýzy pak generuje závěry pro požadované schopnosti evropskýchsil. Těmi budou velení, informace, zapojení, ochrana, rozvinutí a udržení.Dlouhodobá vize je dokumentem, který nastiňuje, doporučuje a navrhuje, ale není závazný.Nemůže být ani neměnným dogmatem na příštích dvacet let, předpokládá se naopak jehokontinuální revize tak, aby odpovídal reálným podmínkám. Vize zeširoka prognózuje hlavnírysy globálního prostředí do roku 2025 a postavení Evropy v něm. 129 Podle Dlouhodobé vizedojde k posunu v chápání pojmů obrana a bezpečnost. Malá pravděpodobnost konvenčníhoútoku proti evropskému území totiž může způsobit pokles ochoty daňových poplatníků financovat„obranu“ v tradičním slova smyslu – tj. klasickou vojenskou obranu státního území.Budou se naopak zvětšovat obavy o vnitřní bezpečnost států. Větší význam bude mít zabezpečeníochrany zejména před teroristickými útoky, útoky na počítačové sítě, před náporempřistěhovalců nebo zajištění dodávek zdrojů energií. Armáda bude zajišťovat bezpečnost integrovaněs mnoha dalšími složkami státu, ale pro některé nové úkoly nebude tím nejlepšímsubjektem. Evropa by sice podle této prognózy měla zůstat jednou z nejstabilnějších a nejvíce129 Všímá si zejména negativního demografického vývoje s ekonomickými důsledky (stárnutí populace a ubývánílidí v produktivním věku s vyššími nároky na sociální politiku), dále pak energetických zdrojů, globálních médiía komunikací.165