Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IIIVojenská strategie7Strategie vzdušné, námořní a pozemní moci v 21. stoletíVzdušná moc, analogicky k jejím obdobám pozemní, námořní, informační a vesmírné moci,není záležitostí jedné ze složek ozbrojených sil (letectva apod.), nýbrž souhrnným přístupemvšech těchto složek k jednomu z médií (prostředí), na/v nichž jejich aktivity probíhají.V reakci na přístup Spojených států přejala většina velmocí princip provázaného vedení boje( jointness/joint warfare). Ačkoliv jednotlivé složky ozbrojených sil vytvářejí vlastní organizačníkultury a orientují se výrazně (nikoliv však výhradně) na jedno prostředí, jejich nasazeníje provázané a podléhá jednotnému velení a řízení s různě geograficky vymezenoupůsobností (od bojiště po celý svět). 188 Jednotlivé moci využívají specifických vlastností média,ve kterém operují, a výkonem různých funkcí přispívají ke společnému úsilí. Strategiedruhů sil tak nejsou obhajobou jedné konkrétní složky ozbrojených sil, která má být schopnasama vyhrát válku, ale spíše se jedná o koncepce optimálního využívání jednotlivých médií.Ovládnutí prostředí představuje předpoklad k aktivnímu využití média pro účely vojenskéstrategie. 189Za klíčovou vlastnost dnešní vzdušné moci lze bezesporu označit její schopnost fungovat jakomnohoúčelové pojidlo, které činí možnými moderní provázané operace. Současně je hlavnímnástrojem silných zemí při vynucování si svých zájmů na slabších protivnících, a to ze dvoudůvodů: jednak jsou současné bombardéry díky pokroku v technologiích a doktrínáchs to překonat obranné systémy téměř všech zemí, jednak vysoce přesná munice ve srovnánís nenaváděnými bombami zásadně zredukovala riziko nechtěných škod. 190Významný vliv na současný způsob používání vzdušné moci Západem, především Spojenýmistáty, má teorie Johna A. Wardena III. Podle Wardena pokrok v technologii (přesná munice,získávání informací atd.) umožnil mnohem efektivněji než dříve vyřazovat těžiště protivníkovymoci – tzn. cíle, jejichž zneschopnění má významné dopady na válečné schopnosti.Warden předpokládá, že státy jsou ve svém fungování podobné biologickým systémům, kteréjsou tvořeny harmonicky spolupracujícími subsystémy specializovanými na specifické funkce.Odlišnost funkcí znamená, že každý subsystém je pro fungování systému jinak významný;nejdůležitějším je ten, který má na starost řízení ostatních subsystémů: klíčovým těžištěmje schopnost politického vedení kontrolovat a vést stát a obyvatele. Systémový přístup tedyposkytuje vodítko pro určování priority cílů v letecké kampani. Wardenova teorie je postavenana nepřímém vedení války, které se nesoustředí na protivníkovy silné stránky, na rozhodnévítězství v klíčové bitvě, ale naopak vyhledává slabiny a využívá je.John Warden vytvořil model pěti soustředných kruhů, v němž každý kruh představuje jedenze subsystémů (směrem od středu k okrajům): politické a vojenské vedení a velení, včetnězískávání informací; výživa organismu – zdroje energie, potravin, finance a další (poskytujíorganismu prostředky k fungování, růstu a opravě poškození); infrastruktura; obyvatelé;ozbrojené síly. Poškození každého ze subsystémů má nepřímý dopad na všechny ostatní, přičemžčím blíže středu se nachází, tím jsou důsledky pro celek organismu závažnější. Vzhledem188 CUNNINGHAM, G. K. Landpower in Traditional Theory and Contemporary Application, s. 156.In Bartholo mees, J. B., Jr. (ed.): U. S. Army War College Guide to National Security, Policy and Strategy. Secondedition. U. S. Army War College, 2006, s. 155–173.189 DOLMAN, s. 38–40.190 MORAN, Daniel. Geography and Strategy, s. 133–135. In Baylis, John, Wirtz, James J., Gray, Colin S., Cohen,Eliot. Strategy in the Contemporary World. Second edition. Oxford: Oxford University Press, 2007, s. 124–139.204