Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IVVojenská strategie88Strategický managementa jeho funkceTeorie a praxe strategického řízení proniká do řízení ozbrojených sil v devadesátých letechminulého století. V této vývojové etapě byly v důsledku pozitivních proměn bezpečnostníhoprostředí významným způsobem omezovány zdroje pro zajišťování obrany jednotlivýchstátů. S výjimkou několika zemí, například Spojených států amerických, Turecka či Řecka,se jednalo o celosvětový trend. Tato situace vytvářela a stále vytváří velký tlak na racionalizaciprocesů spojených jak s výstavbou, tak s použitím ozbrojených sil. Základními principyřízení rozvoje operačních schopností ozbrojených sil a jejich použití se v tomto období stávajíúčelnost, hospodárnost a efektivnost. Jedná se tak o zásadní odklon od principu maximalizaceoperačních schopností, kterému byla v období blokové konfrontace podřízena i alokaceenormních celospolečenských zdrojů. Potenciální protivník byl totiž na rozdíl od současnostizcela jednoznačně znám. Jeho schopnosti byly předmětem pečlivého vyhodnocování. Snahypolitických a vojenských představitelů směřovaly k vytvoření strategické převahy bez ohleduna výši alokovaných zdrojů. Výsledkem tohoto blokového soupeření bylo postupné „uzbrojení“východního bloku, jeho ekonomické vyčerpání a postupný rozpad (zánik).V procesu strategického řízení při zajišťování obrany státu jsou primárně identifikovány životní,strategické a další významné zájmy společnosti – hovoříme o doméně chráněnýchhodnot. Následně jsou v závislosti na dostupných zdrojích společnosti vytvářeny nástrojea hledána taková opatření, jež budou využitelná k účinné prevenci vzniku nežádoucích situací– například vojenská diplomacie a vojenské zpravodajství. Pro případ selhání těchto preventivníchopatření jsou vytvářeny reálné fyzické nástroje nebo organizačně-administrativnípodmínky pro jejich včasné vytvoření, které v ideálním případě umožní účinnou eliminacivzniklé hrozby nebo hrozeb, eventuálně povedou k minimalizaci jejich negativních dopadůpro společnost a umožní následnou rychlou likvidaci vzniklých škod a obnovení předkrizovéhostavu. V tomto případě se jedná o doménu nástrojů hodnoty ochraňujících a jsou tímmyšleny především ozbrojené síly státu.Cílem následující kapitoly je upozornit na specifika strategického řízení v podmínkách ozbrojenýchsil a předložit čtenářům ucelený soubor relevantních a aktuálních názorů a poznatků, kteréobohatí jejich strategické myšlení, zejména moderní přístupy k strategickému řízení úspěšněvyužívané při výstavbě a použití ozbrojených sil v zahraničí. Záměrem je nabídnout studentům,odborníkům nebo vedoucím pracovníkům metodologii využitelnou pro účinné řešení reálnýchproblémů zajišťování bezpečnosti a obrany státu spojených s výstavbou a použitím ozbrojenýchsil v dynamicky se měnícím, komplexním a obtížně předvídatelném strategickém bezpečnostnímprostředí s velkou mírou nejistoty a neurčitosti při prognózování budoucích stavů.Za tímto účelem budou interaktivním způsobem uvedeny zcela konkrétní a z praxe vycházejícípříklady možného využití teoretických poznatků, přístupů a metod pro řešení reálnýcha nejčastěji se vyskytujících problémů strategického řízení. Uvedené příklady vycházejíz dlouhodobých zkušeností autorů, kteří se během své praktické činnosti na Generálnímštábu AČR a Ministerstvu obrany ČR a teoretické činnosti v univerzitním prostředí podílelina jejich reál ném řešení. Řešení předkládaných problémů přispěje k hlubšímu osvojení prezentovanýchteoretických poznatků.262