Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IIIVojenská strategie6i Souhrnnou politickou směrnici (Comprehensive Political Guidance – CPG), všemi členyschválený politicko-vojenský dokument, který řeší požadavky na budoucí síly.Jaký je vlastně smysl strategií v současné době? Skutečně globálními strategiemi disponujíjen hlavní hráči s dlouhodobou vizí a ty země, které mají schopnosti a nástroje k jejichimplementaci skutečně mobilizovat (NATO, USA, EU, Rusko, Čína, Japonsko, Indie). Kroměpřekotného vývoje bezpečnosti ovlivňuje efektivitu strategických dokumentů i faktor překrývajícíhose členství mnohých evropských států v NATO a EU. Některé země tak mají vlastnětři bezpečnostní strategie, když připočítáme i jejich vlastní národní. Jak se v tom vyznat a kterouse (primárně) řídit? V důležitosti by měla převažovat ta společná, nadnárodní, protožesi nelze představit, že by jakákoli evropská země zůstala při potenciálním útoku osamocená.Evropský kontinent je v míru a na obzoru není hrozba agrese proti území Evropy. Proto je výstavbaevropských vojenských sil čím dál více směrována ke schopnosti vést operace mimohranice vlastního státu a Evropy. Tyto operace budou mnohonárodní – budou se na nich podíletozbrojené síly mnoha členských států. Je proto potřeba, aby pro svou činnost vycházelyz jednotného filozofického přístupu. I k tomuto účelu slouží strategické dokumenty mezinárodníchorganizací. Národní strategie jednotlivých států by pak měly vycházet ze strategiíorganizací, kterých je daný stát členem, a měly by respektovat jejich hlavní principy. Tam,kde velí zájem nebo tradice daného státu respektovat národní specifika, existuje místo pronárodní dokumenty. Dále jsou národní strategie nezbytné pro definování použití ozbrojenýchsil při zajišťování nejrůznějších úkolů bezpečnosti uvnitř členských států.Zejména kvůli rapidně se vyvíjejícímu bezpečnostnímu prostředí se dnes již nepředpokládá,že by strategie platily na dekády jako dříve. Protože praxe značně předbíhá teorii, mají nejrůznějšístrategické dokumenty spíše platnost na několik výhledových let a je potřeba je neustáleaktualizovat, aby zůstaly „živé“.Seznam použité literaturyDufourcq, Jean, Ponsard, Lionel. Security Strategies: NATO, The United States, andthe European Union, NATO Defence College Occasional paper, Rome, 2005.KARAFFA, Vladimír. Strategická vize transformace NATO. Vojenské rozhledy, roč. 14, č. 1,2005, s. 33–40.KARAFFA, Vladimír. Aktuální problémy rozvoje operační teorie a praxe (přednáška).Brno: Univerzita obrany, leden 2007.KARAFFA, Vladimír. Cesty transformace. Vojenské rozhledy, roč. 16, č. 1, 2007, s. 3–8.Koncept plánovacího procesu na stupni prapor. Zkušenosti z operací, č. 7, 2007, Ředitelstvívýcviku a doktrín AČR, Správa doktrín, s. 46–52 (ke konceptu EBAO).Security Strategies: NATO, the United States, and the European Union. NATO DefenceCollege, Rome, 2005.Riga Summit Declaration, NATO, 2006.SOLANA, Javier. From Cologne to Berlin and beyond – Operations, institutions andcapabilities. Berlin, 29 January 2007.Strategies. NATO Defence College Anciens’ Seminar, September 2005.168