Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IIIVojenská strategie7(tzn. politického vlivu a prospěchu). Mezi strategií a válkou je podobný vztah jako mezi politikou(politics) a volbami: politika volbami nezačíná ani nekončí.Zatímco taktická logika sleduje fyzická, společensko-politická, technologická, časová a dalšíomezení vojenských aktivit a slaďuje s nimi taktické jednání, strategická logika je zaměřenana to, jak tyto hranice změnit a vytvořit tak co nejvhodnější podmínky pro následující střet.Díky existenci dlouhodobého plánu, v němž je konkrétní střet pouze jednou z mnoha epizod,může být stratég ochoten přistoupit na boj i v situaci, kdy je porážka, tedy taktická pohroma,vysoce pravděpodobná, nicméně prospívá strategickým záměrům. Stratég jedná ve prospěchtrvalého blaha státu, podstatou jeho práce je předvídat změny a vývoj a adaptovat se na ně.Taktika je založena na rozhodování v kontextu války, zatímco rozhodování o kontextu válkyje definičním prvkem strategie. Strategie tedy není pouze taktikou povýšenou na vyšší úroveň;jedná se o odlišný druh činnosti s odlišnou logikou propojování cílů a prostředků. PodleDolmana jsou dokonce strategie a taktika teoreticky opačné koncepce, ačkoliv vždy neoddělitelněspjaté. Spojovacím prvkem globální a vojenské strategie na jedné straně a taktikyna straně druhé je operační strategie. 152 Pokud by funkce taktiky (zničení protivníka) nebylasměrem k vojenské strategii filtrována operačním cílem (jímž je ovládnutí média – prostředí),logika taktického vítězství by převážila nad logikou operačních a strategických cílů; měřítkemúspěchu ve válce by se staly poměry ztrát mezi protivníky (body-count wars).Manipulací struktur (pravidla, procedury, agendy, očekávání a další) stratég usiluje o rozšířeníškály dostupných možností, voleb, protože čím rozsáhlejší je množina alternativ, tímje moc aktéra větší. Rozhodnutí stratéga vedou nejenom k rozšiřování možností voleb jehosamotného, ale i protivníka tak, aby se zvýšila pravděpodobnost výhodného pokračovánístřetu. Příkladem disfunkční strategie je spojenecké uspořádání v Evropě v předvečer prvnísvětové války, kdy pevné závazky ke konkrétním akcím v určité situaci zbavily všechny stranymožnosti volby a ze strategií učinily pouhý mechanismus. Naopak taktik usiluje o redukciprotivníkových možností až na jedinou: kapitulaci. 153Taktik se musí pohybovat v rámci pravidel hry, která mu diktuje nejenom struktura této hry,ale také politika skrze strategii (například zakázané nástroje vedení boje: bombardování civilistů,použití otravných plynů atd.). Strategie představuje nikdy nekončící sekvenci rozhodnutí,přičemž podrobná znalost těchto rozhodnutí je podmínkou nejenom pro pochopení aktuálníhostavu hry a jeho interpretaci, ale i pro predikci jejího budoucího vývoje. Nicméně chápat budoucnostpouze jako pouhé protažení trendů současnosti je chybné, protože výsledná představa budepouhým pokračováním současnosti opomíjejícím vliv intervenujících proměnných. Historieje vždy myšlenkový konstrukt a jako takový podléhá permanentní reinterpretaci – je mobilizována(manipulována) stratégem na podporu měnících se záměrů. Budoucnost, o jejíž utvářenístratég usiluje, bude ve stejné míře výsledkem událostí a vnímání událostí, které se již staly, jakoži rozhodnutí a činů, které se teprve stanou. 154 Stratég, chce-li být úspěšný, musí také mít schopnostmanipulovat s obecným vnímáním pravidel, norem a ostatních normativních limitů, kterévymezují jednak přípustné jednání, jednak chápání toho, jak nejlépe danou věc učinit.Významným Dolmanovým příspěvkem je zahrnutí teorie chaosu a komplexnosti do strategickéhomyšlení. Základním poznatkem teorie chaosu je, že i ta nejmenší akce může152 Tamtéž s. 2–15.153 Tamtéž s. 36–43.154 Tamtéž s. 61–74.190