Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

historický vývoj vojenské strategieIIobčanů a vojáků bojovat za svobodu a nezávislost s reálnou možností vojenského úspěchu.Přinášet velké oběti pouze z důvodů morálních si vedení státu nedovolilo. Tvrzení některýchhistoriků i teoretiků, že Německo na válku proti samotnému Československu v danédobě nemělo, není pravdivé a je neodpovědné. Potenciální možnosti a rezervy Německa bylyznačné. Tuto skutečnost zanedlouho potvrdila válka vůči Polsku a Francii. Teprve po zváženímezinárodněpolitické a vojenskopolitické situace a na základě velmi tvrdého politického nátlaku,včetně našich rozhodujících spojenců, bylo od ozbrojeného odporu upuštěno. Šlo tudížnikoliv o vojenský, ale především o politický problém.Mnichovský diktát byl pro Československou republiku velmi krutý. Ztratili jsme území o rozloze41 098 km 2 se 4 879 000 obyvateli, pohraniční pevnosti a 33 % průmyslu.55.2 Československé strategické myšlenía vojenskostrategická koncepcepo druhé světové válceNení bez zajímavosti, že po roce 1948, prakticky až do poloviny osmdesátých let 20. století,se v Československu, podle sovětského vzoru, termín vojenská doktrína používal jen pro vojenskékoncepce západních, respektive kapitalistických zemí – jako vojenský odborný termínnižšího řádu. Oproti tomu se prosazoval termín vojenská věda s přívlastkem sovětská.Samotná vojenská strategie jakoby neexistovala – kromě politické proklamace, že je obranná.Pokud se termínu strategie používalo, tak především v kontextu vojenské strategické operace,ale nikoli jako celkové strategické koncepce.Období 1945–1948Koncepce československé vojenské strategie po druhé světové válce procházela několika etapami.Těsně po válce byla její základní politickou motivací obrana proti možnému revanšismuze strany Německa. Tato koncepce měla spíše politickopropagační charakter, protože takovásituace ze strany právě poraženého státu, kdy navíc na jeho území byla rozmístěna spojeneckávojska vítězných mocností, nepřipadala v úvahu. V dané době československá vojenská strategickákoncepce prakticky neexistovala. Vojenská politika se koncentrovala do výstavby novéčeskoslovenské armády. Její základ tvořily zjevně rozdílné celky: prvním byl 1. československýarmádní sbor formovaný postupně v SSSR v rámci Rudé armády a se sovětskou výzbrojí,vedle něho pak ke konci války utvořená, ale organizačně nekonsolidovaná 1. československásmíšená letecká divize, rovněž zformovaná v SSSR, dále Československá samostatná obrněnábrigáda vytvořená v Anglii a tři československé letecké perutě vyčleněné z britského královskéholetectva (RAF). Další součástí československé armády byly nedemobilizované pozůstatkybývalé armády tzv. slovenského štátu 80 , zejména jeho rotmistrovský a důstojnický sbor;pozůstatky polovojensky organizovaných partyzánských odřadů a skupin, operujících předevšímna Slovensku a částečně i Moravě; zbytky jednotek a skupin z bojů v českých zemích80 Slovenský štát je vžité označení prvního samostatného státního útvaru Slováků, který existoval v letech 1939až 1945 na okleštěném území dnešního Slovenska (bez jižních a východních částí) a nesl oficiální názevSlovenská republika.127