Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IIIVojenská strategie7bude, a tím, čím se po akci svět skutečně stal. Systémy náročné na kontrolu situace v reálnémčase musejí obsahovat vedle zpětné navíc i dopřednou vazbu (feedforward) založe nou na analýzevstupů umožňující adaptaci ještě předtím, než je vygenerován výstup. Dopředná vazbadovoluje analyzovat (ne)výhody akce dříve, než je uskutečněna.Stratég tvoří strategii tak, aby se co nejvíce překvapení stalo příležitostí: musí být schopentěžit z nových technologií, aliancí, sérií taktických vítězství i porážek. Materií stratéga tak neníto, co je, nýbrž to, co není: pohybuje se v říši změny, v níž manipuluje hranicemi a pravidlysoutěže a mění je dle svých potřeb. Pro strategii jsou podle Dolmana změna a překvapení natolikdůležité, že by mohly být považovány za trvalé principy války. Genialita stratéga spočíváv tom, že rozpozná nové možnosti dříve než protivník a lépe využívá frikcí války. Přitom všakneusiluje o maximální utajení, místo toho preferuje co nejintenzivnější tok informací mezivšemi stranami, protože přehled nad obsahem informačních toků směřujících k protivníkovivýrazně zvyšuje úspěšnost odhadu protivníkovy reakce. 157Podle Dolmana by měla být strategie se strukturou komplexního adaptivního systému tvořenapodle čtyř principů:• maximalizace počtu uzlů (tzn. rozmělnění skupinových aktérů na menší); čím více jichje, tím adaptabilnější a flexibilnější je síť a tím lépe je možné předvídat agregované reakcena změnu;• maximalizace vazeb, která umožňuje šíření dobrých a odstranění špatných praktik zesystému;• maximalizace volnosti aktérů na velení při volbě reakce;• minimalizace kontroly podřízených aktérů nadřízenými, která brání zahlcení stratégapodružnostmi.Aktéři musejí mít volnost v jednání omezenou pouze obecnými pravidly. Díky tomu budoumoci na své úrovni dosahovat větší efektivnosti. Zpracovávání stejných informací různýmiaktéry zvyšuje pravděpodobnost, že informace bude některým z nich správně interpretovánaa tato interpretace předána ostatním. Síla síťového přístupu proto spočívá nikoliv v tom, žejedna interpretace je dokonale a rychle předána všem aktérům, ale že nezávislí aktéři po samostatnémzpracování informace nabízejí velké množství možných řešení. Stratég tak získávářadu pohledů, které využívá k vytvoření rámce, v němž taktičtí aktéři nejlépe naplňují cílstrategie: pokračující výhodu.Strategie vycházející z řady perspektiv by, ve snaze maximalizovat adaptabilitu, měla zajistitco největší rozptýlení správných informací v systému. Vytvořením podmínek pro maximalizaciinterakce a soutěže aktérů s minimální mírou centralizovaného řízení by strategie měla podpořitvznik soutěživého trhu myšlenek. Odstranění překážek pro volné vyjadřování postojů a zájmůaktérů by mělo nastolit vhodné podmínky pro spontánní tvorbu hierarchické organizace složenéz několika úrovní, která by poskytovala výhody komplexního systému. Strategií prosazenápravidla by měla udržovat strukturu na pomezí mezi stagnací dokonalého řádu a chaosem.Podle Dolmana je strategie jako umění: je originální, zabývá se hledáním a rozvojem nových pohledůa způsobů myšlení. Její výsledky jsou překvapující. Naproti tomu taktika je spíše řemeslem,které předpokládá zručnost získanou cvičením a praxí. Zatímco taktice je možné se naučit jako řemeslu,pro strategii je třeba vrozeného talentu. Avšak talent, aby se rozvinul, vyžaduje vzdělání. 158157 Tamtéž s. 119–131.158 Tamtéž s. 179–193.192