Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IIVojenská strategie4c) Překvapivé zahájení agrese s omezeným použitím jaderných zbraní. Tento způsobzahájení války by pravděpodobně zahrnoval jen jedno nebo několik sousedních válčišťza použití pouze taktických jaderných prostředků. Hlavní úlohu by v této variantě plnilopozemní vojsko v úzké součinnosti s letectvem.d) Rozpoutání agrese po určitém období utajení přípravy s následným zahájením agrese(všemi předešlými způsoby). Tento způsob by pro napadenou stranu byl nejvýhodnější,vzhledem k času na přípravu k obraně. Samozřejmě, že by vše záleželo na včasném odhalenípříprav k rozpoutání války napadenou stranou.Obecně lze konstatovat, že útočící strana by ve všech variantách projevila snahu maximálněvyužít momentu překvapení.P o v á l e č n á v o j e n s k o p o l i t i c k á s t r a t e g i eUSA a ZápaduPrvní oficiální návrhy, jak konkurovat rostoucí rozpínavosti Sovětského svazu na politickémi vojenském poli, začaly vznikat v USA krátce před skončením druhé světové války.Již v září 1945 schválil sbor náčelníků štábů důležité memorandum o vojenské strategii USAv poválečném období. Dokument vycházel z monopolu atomové zbraně, přičemž za potenciálníhoprotivníka byl označen Sovětský svaz, kterému měl být zasazen preventivní jadernýúder. V letech 1946–1949 vytvářela americká armáda v rychlém sledu plány, které počítalys jadernou válkou proti SSSR. Všechny tyto plány počítaly s mohutným sovětským útokemna západní Evropu, na Blízkém východě a v Koreji. Hlavními úkoly amerických sil měla býtobrana západní polokoule, evakuace okupačních sil z Evropy a Koreje, obrana Velké Britániea základen v oblasti Káhira–Suez, zajištění bezpečnosti na linii Beringovo moře–Japonskémoře–Žluté moře, vytvoření základen na Islandu a Azorách a zničení sovětského vojenskéhonámořnictva. Západní Evropa i Korea měly být po krátkém ústupovém boji ponechánySovětům. S touto alternativou počítaly Spojené státy neveřejně až do poloviny padesátých leta vytvářely k tomuto účelu v evropských zemích sklady zbraní a zásob pro případnou partyzánskouválku. Ve druhé fázi mělo rychle následovat strategické bombardování jadernýmizbraněmi, které mělo rozhodnout válku ve prospěch Západu. V roce 1948 bylo rozhodnuto,že část atomových zbraní bude použita k zadržování sovětského postupu v Evropě.Celé toto plánování mělo velké slabiny. Nebyly stanoveny jasné cíle, kterých by bylo třebav konfliktu dosáhnout, neexistovala přesná a jednoznačná rozhodnutí o metodě použitínukleárních zbraní. Kvalitativně nová zbraň – jaderná bomba – byla „napasována“ do starédoktríny konvenčního strategického bombardování a zkušeností z druhé světové války. Plánynerespektovaly skutečnost, že by slabé pozemní síly západních spojenců nedokázaly udržetletecké základny v bezpečí před Sověty a jejich spojenci po dobu, která byla nutná pro provedeníplánovaného strategického bombardování. A konečně neexistoval ani dostatečný početatomových bomb a jejich nosičů pro provedení požadovaných atomových úderů. V roce 1945měly USA 6 jaderných bomb (započítány jsou i bomby nedokončené), v roce 1946 – 11,v roce 1947 – 32, v roce 1948 – 110 a v roce 1949 – 235. Ale už plán ze srpna 1947 počítalse zhruba 400 jadernými údery. I počet letadel schopných nést jaderné zbraně stoupal neuspokojivěz 23 v prosinci 1946 na 60 v zimě 1948.Souběžně s touto vojenskou koncepcí se rodila i politická strategie pro studenou válku –politika zadržování, známá jako tzv. Trumanova doktrína. Právě ona dalekosáhle změnila96