Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IIIVojenská strategie7analytici zdůrazňují, že problémy, které se dosud objevily, jsou pouze politického charakteru,nikoliv vojenského. Tomu odpovídá i statistika bojů v Iráku. Pro srovnání: ve Vietnamu mezilety 1964–1973 padlo asi 50 000 amerických vojáků, v korejské válce v letech 1950–1953 asi35 000, druhá světová válka stála USA 400 000 životů a válka v Iráku od roku 2003 do současnostiasi 4000. Při dopravních nehodách zemře v USA každý rok asi 50krát více lidí, než kolikpadne amerických vojáků v ozbrojených akcích po celém světě.Počty vojáků padlých v Iráku k poměru obyvatel Spojených států jsou nepochybně nejnižšíze všech sledovaných konfliktů, kterých se USA zúčastnily (0,001 % k populaci), s výjimkouprvní americko-irácké války v roce 1991. Z toho lze na jednu stranu vyvozovat, že transformacepodle zásad RMA je úspěšná a efektivní. Kritici ovšem stejně tak mohou poukazovat a poukazujína to, že hlavní problémy nejsou ve vojenském zvládnutí situace, ale v ekonomické a politickésféře – například okupace Iráku vyžaduje mnohonásobně větší investice, než se předpokládalo.Kromě mezinárodněpolitických problémů, které se daří zvládat, mají dlouhodobé bojei dopad na morálku civilní populace ve vítězných zemích. Právě nutnost zvládnout úspěšněpsychologický boj byla podle kritiků RMA opomenuta. Zastánci RMA se podle jejich názorupříliš koncentrují na technologickou stránku boje a zcela opomíjejí rovinu kulturní. Tentohlas opozice i sebekritika některých propagátorů RMA vede k závěru, že zásadního rozvojese v nejbližší době dočká zejména oblast nepřímé strategie. Ozbrojené násilí bude třeba efektivnědoplnit přesvědčováním a zastrašování. Jako příklad úspěšně zvládnuté operace lze uvéstopět případ z Iráku, a to pacifikaci milic, které vede Muktadá al-Sadr. Tyto milice zahájily dvěpovstání, která byla vojensky rozdrcena, zároveň tak ztratily i podporu významné části šíitskéhoduchovenstva a společnosti. Po jednáních uzavřeli ozbrojenci příměří s okupanty a oblasti,ve kterých milice vyvíjely aktivitu, patřily po relativně dlouhou dobu k nejbezpečnějším – tedyaž do doby, než se milice dostaly do dalšího konfliktu s iráckou vládou. Stejně je třeba v případěvojenských kampaní udržet podporu i domácí populace.V reakci na vývoj v posledních letech zastánci konceptu RMA poukazují na dvě věci. Prvníz nich je fakt, že je sice zřejmé, že technologicky vyspělé zbraňové systémy neřeší samy o soběa s takovou převahou, jaká byla předpokládána, problematiku asymetrického boje a guerillovéhoodporu, to však neznamená, že v případě jiného konfliktu – například s Čínou – by se transformovanáarmáda neosvědčila mnohem lépe. Druhou věcí, o které se diskutuje, je organizačnírovina. Bojující strana by mohla být efektivněji organizována, než je tomu v současnosti. Inspiracía prvním uceleným příspěvkem k diskuzi byl koncept Netwar.NetwarKoncept Netwar je do značné míry spojen se jmény J. Arquilly a F. Ronfeldta, kteří napsali několikknih 241 , v nichž představili svoji koncepci konfliktů nízké intenzity (Low Intensity Conflict– LIC). Tyto konflikty nejsou válečnými operacemi, ale bojem na nižší rovině, obvykle v sociálníoblasti. Aktéry těchto bojů jsou často nestátní organizace – politická uskupení, gangy, hnutí atd.,které užívají síťové formy organizace, doktríny, strategie a komunikace. Struktura organizace,která je aktérem Netwar, se skládá z rozptýlených prvků/uzlů a vazeb mezi nimi. Všechny uzlyjsou do značné míry autonomní, nehierarchické, bez jednotného velení. Tvoří tedy síť složitosti241 ARQUILLA, John, RONFELDT, David. The Advent Of Netwar. RAND, 1996. ISBN 0-8330-2414-0;ARQUILLA, John, RONFELDT, David. Cyberwar is coming! In In Athena’s camp – Preparing for Conflictin the Information Age. RAND, 1997.226