Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

ÚVODV letech 2007 a 2008 byl členy Ústavu strategických studií Univerzity obrany v Brně * , vzhledemk aktuálním potřebám výuky, zpracováván text učebnice vojenské strategie. Postupemčasu tak vznikl široký kolektiv autorů, kteří působí ve vojenském i civilním prostředí, což dávápředpoklad pro širší a různorodější pohled na strategické otázky použití vojenské síly. Učebnicemá za úkol vytvořit základní podmínky k pochopení předmětu vojenské strategie jakovýchodiska a předpokladu pro další hlubší studium problematiky. Dále je záměrem autorůvyvolání zájmu o vojenskou strategii, neboť bývá mnohdy opomíjena nebo chápána značnědeformovaným způsobem. Naplnění cílů autorského kolektivu napomáhá i zvolená strukturaučebnice, kdy je postupováno od obecných teoretických východisek přes minulé a současnéstrategie až k praktickým otázkám z oblasti strategického řízení.Tematika knihy jako celku je koncipována do čtyř částí (kapitol). První část se zabývá teoriívojenské strategie, a to především definicemi a dalšími pojmy, jejichž osvojení je pro studiumnásledující problematiky nezbytné. Další, druhá část je věnována historickým aspektůmrozvoje vojenské strategie. Autoři zde v krátkosti vysvětlují význam důležitých osobnostípro teorii vojenské strategie a popisují vliv technologií a společenského pokroku pro vývojstrategického myšlení. Prostor je věnován také pro strategii důležitému období studené války,především pak jaderným strategiím, které v tomto období dominovaly strategickému myšlení.Zvláštní pozornost je rovněž zaměřena na československé a české strategické myšlení do devadesátýchlet 20. století. Ve třetí části jsou rozebírány otázky vojenských strategií velmocía nejvýznamnějších obranných organizací na přelomu tisíciletí, ale nalezneme zde i popispozice České republiky. Významné místo zde pak zaujímá aktuální problematika směřovánístrategií v 21. století. V poslední, čtvrté části je pozornost věnována problematice strategickéhořízení, která doplňuje teoretické poznatky o praktickou dimenzi. Dále se také zabýváotázkami činnosti orgánů strategického řízení v procesu definování strategií a jejich realizací.Protože jde o praktické činnosti, je tato část doplněna i vhodnými příklady, které dokumentujímožné přístupy k řešení některých kroků v rozhodovacím procesu na strategické úrovni.Jednotlivé, tematicky související části jsou uzavřeny orientací ve studiu, která vždy obsahujeshrnutí, otázky a doporučenou četbu.* V rámci organizačních změn na Univerzitě obrany v Brně zanikly ke dni 31. 8. 2008 Ústav strategických studiíUO i Ústav operačně taktických studií UO a k 1. 9. 2008 byl nově vytvořen Ústav strategických a obranných studií(ÚSOS) Univerzity obrany.7