Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

historický vývoj vojenské strategieIImnožství sil nezbytných k udržení dosažených územních zisků a s nimi spojených ekonomickýchvýhod.Celospolečenské změny, které byly důsledkem souhry několika dějinných faktorů a událostí,se v evropském prostředí ve středověku projevily relativním úpadkem vzdělanosti i s ní souvisejícístagnací mnoha oborů, strategické myšlení nevyjímaje. Nový impulz představovaloobdobí renesance, které znamenalo i odklon od ritualizovaného způsobu vedení válečnýchkonfliktů k modernějším formám vedení boje. K výrazným změnám ve vývoji vojenské strategiedochází díky zavedení palných zbraní a na ně navazující výstavbě pravidelných armád.Problematika boje vedeného pomocí dělostřelectva, ekonomický a politický vliv na vedeníválky, vyvolaly nový zájem intelektuálů své doby. Ve schopnosti využívat nových prostředků,v jejich množství a pohyblivosti v souladu s plánováním se odráží nové pojetí strategie jakovědy. Největší rozvoj klasického strategického myšlení je spojen s 19. stoletím. Osobnosti,jako Jomini a von Clausewitz, významně ovlivnily řadu svých následovníků z přelomu19. a 20. století i dominantních politických vůdců 20. století.S postupující industrializací se postupně industrializuje i válka. Zásadní změny ve válce představujezavedení nových standardizovaných zbraní, které se začaly vyrábět metodami masovéprodukce. Průmyslový princip standardizace se začal uplatňovat nejen ve zbrojní výrobě, alei ve vojenském výcviku, organizaci a doktríně. Vzrůstá význam logistiky, jejíž schopnost zajistitpotřeby bojujících armád se stává jedním z rozhodujících činitelů ozbrojeného konfliktu.S koncem druhé světové války a vznikem bipolárního světa dochází k odklonu od dosavadníhoklasického pojetí vojenské strategie. Vzhledem k bezprecedentnímu ničivému potenciálujaderných zbraní přestává být klasická strategie uměním, jak lze dosáhnout politických cílůvojenskou cestou, a stává se diplomacií silových prostředků – respektive všeobecnou strategiízahrnující dimenzi vojenskou, politickou, diplomatickou, ekonomickou, psychologickou,ideologickou i kulturní.4Otázky1. Charakterizujte hlavní období rozvoje strategického myšlení v dějinách.2. Popište hlavní rozdíly v pojetí strategie u Jominiho a u von Clausewitze.3. Jaký je vztah strategie, taktiky a politiky podle von Clausewitze?4. Popište hlavní impulzy pro změny strategického myšlení v období bipolárního rozdělení světa.5. Jak lze z obecného hlediska dělit historii vojenského umění a strategie?6. V čem vidíte stěžejní body vedoucí k revoluci ve vojenství?7. Kdo jsou tvůrci moderní strategie a v čem vidíte jejich přínos pro současnost?8. Na konkrétním příkladu popište zásadní změnu, kterou s sebou přinesla změna strategickýchkoncepcí vyspělých států industriální epochy.9. Jaké nové směry ve vývoji vojenské strategie přineslo meziválečné období v Evropě?Doporučená četbaBEAUFRE, André. Úvod do strategie (Introduction à la strategie). Praha: Naše vojsko, 1967,220 s.BROŽ, Ivan. Manažeři války. Praha: Epocha, 2003.COOKSLEY, P. G. Letecké války. Praha: Beta, 2002.CLAUSEWITZ, Carl von. O válce. Brno: Bonus A, 1996. ISBN 80-85914-27-1.DUPUY, Ernest R., DUPUY, Trevor N. Vojenské dějiny 1. a 2. díl. Praha: Forma s. r. o., 1996.91