Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IVojenská strategie3v 5. století před naším letopočtem. V 16. století má stejný název i slavné dílo od Machiavelli ho,podobně jako desítky jiných více či méně slavných spisů o témž předmětu. Sémantická diskuzeo používání jednoho nebo druhého z těchto pojmů není příliš zajímavá (důkazem je to, žeoba výrazy jsou často používány bez rozlišování), důležitější je diskuze, která se týká základnípovahy války. Italský stratég Raimondo Montecuccoli 42 (1609–1680) se jako první pokusilaplikovat určité vědecké metody na studium války a mnozí ho na této cestě následovali. Stejněčetní byli i jejich odpůrci.Teoretici zkoumající vědu o válce se řídí intelektuálními a vědeckými názory své epochy.Jejich oponenti usilují o definici podstaty války, ale odporují snaze formulovat pravidla a zákony.Argumenty na obou stranách jsou si dlouhou dobu podobné. Pro vědce má válkasvé vlastní zákony, i když dosud nenalezla teoretika, který by je odhalil. Pro jiné vylučujeexistenci zákonů samotná povaha předmětu. Někteří teoretici dávají přednost hledání kompromisu:i když určité aspekty války nemohou být s jistotou pochopeny, přesto je možnéformulovat některé základní principy. Všeobecně řečeno, samotná praxe maří všechny snahy,včetně těch nejskromnějších, o zjištění základních zákonů nebo pravidel války, protožese jejich forma mění.Válka je podle slavného Clausewitzova výroku chameleónem. Projevuje se v různých a novýchformách, které znemožňují všechny snahy o vědecký přístup, a to tím spíše, když jejíexperimentální pole spočívá téměř výlučně na studiu minulosti a vážně omezuje schopnostpředvídat budoucí události. Navíc jsou důležité aspekty války jako „válečný genius“ nebo„frikce“ nesnadno kvantifikovatelné, psychologická dimenze války není dosud správně pochopenaa zůstává značně nepředvídatelná.Dalším činitelem odpovědným za takový nedostatek strategických jistot je technologie.Použí vání pevností v 17. století vedlo tehdejší stratégy k představě, že válka je geometrickýmcvičením. Ve 20. století pozoruhodný rozvoj spojení a výzbroje přiměl některé stratégyk tomu, že redukovali strategii na technologické soutěžení a vyhostili nepředvídatelnosta náhodu do sféry minulosti. Této chyby se dopustili četní stratégové zejména v době mezisvětovými válkami. Poučení na sebe nedalo dlouho čekat. Poválečná generace byla ukolébávánatýmiž iluzemi. Teprve v posledních dvou až třech desetiletích se tendence změnila.I když je nesporné, že určité metody převzaté z exaktních věd poukázaly na četné prvky, kterémají přímý nebo nepřímý vztah k válce, nelze z těchto analýz odvozovat zákony, které v nichnejsou obsaženy.Ještě dnes musejí slova maršála de Saxe 43 (1757) nabádat k opatrnosti: „Válka je věda skrytátemnotou a v tomto neznámu neučiníme ani jeden jistý krok. Jejím základem jsou rutinaa předsudky jako přirozený následek neznalosti. Všechny vědy mají principy a pravidla. Válkaje nemá.“42 MONTECUCCOLI, Raimondo (1609–1680), stratég a vynikající generál rakouských vojsk. Jeho dílo ovlivnilonásledující vojenské teoretiky i praktiky. Jeho stěžejním dílem je Mémoires de Montecuccoli, které má tři díly:De l’art militaire en général (O vojenském umění ve všeobecnosti), De la guerre contre les Turcs en Hongrie (O válceproti Turkům v Maďarsku) a Relation de la campagne de 1664 (Zpráva o tažení 1664). Mezi jeho další známá dílapatří: Traité sur la guerre (Rozprava o válce) a Sur la bataille (O bitvě).43 SAXE, Maurice Comte de (1696–1750), narozen v Drážďanech, bojoval zejména po boku Evžena Savojského;kromě vynikající schopnosti velení v terénu je autorem významných děl vydaných až po jeho smrti: Rêveries surl’art de la guerre (Snění o umění války) a L’Esprit de lois de la tactique (Povaha zákonů taktiky).56