Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

strategieIstejně jako diplomacie. Ať vznikne z agresivní vůle nebo z nutnosti čelit ohrožujícímu nepříteli,je válka vždy záležitostí volby.Tato volba je volbou politickou, jejímž konečným cílem je mír. Jakmile válka začala, je strategieurčována politickými rozhodnutími, protože cíle politikou stanovené na začátku válkystále patří do jejího oboru. Strategii války je nutno odlišovat od strategie za války. Strategieza války je podřízena strategii války. Jestliže je možné strategii rozložit do několika odlišnýchprvků, každá strategická akce je podřízena politicko-vojenské strategii, která zahrnuje a obsahujevšechny ostatní úrovně strategie a taktiky.Když vojáci definují své strategie, činí tak pro naplnění politických cílů. Když se na politickécíle zapomene, vojenská strategie ztrácí svůj smysl a svou orientaci. Dokonce ani vojenskévítězství nemá možná své odůvodnění. Zdá se, že další fenomén potvrzuje paradoxní tvrzení,že vojenské vítězství není vždy ekvivalentní vítězství politickému a naopak. Nepřímé strategiedokázaly integrovat tento vztah mezi politické cíle a vojenské nástroje.Povaha různých druhů konfliktů více méně zdůrazňuje dialektiku mezi válkou a politikou.Moderní klasické nebo nepřímé války zahrnují celé populace a obrovské materiální zdroje.V sázce je velmi mnoho. Proto je logické, že politická dimenze války je mnohem výraznějšínež v minulosti. Dnes je nemožné uvést do činnosti vojenskou strategii bez respektování politickýchparametrů, i když často existuje snaha jednat jinak. Návrat politiky do strategickédiskuze přispěl k obnovení zájmu, který je v posledních letech projevován o Clausewitzovodílo, v němž stojí, že „válka je pouze pokračováním politiky jinými prostředky“.33.2 Strategie a strategická studiaStudium strategie bylo v minulosti záležitostí především vojenských odborníků. Pohleddo historie strategie ukazuje, že otázkám užití vojenské síly se odborně věnovali bývalí či sloužícívyšší důstojníci armády, kteří rozvinuli vlastní zkušenosti z vojenské služby a zasadilije do širších teoretických souvislostí. S koncem druhé světové války proniklo studium strategiena civilní univerzity, kde se strategie etablovala jako podobor mezinárodních vztahů.Tento podobor, označovaný jako strategická studia, prošel za zhruba šedesát let své existencerozvojem, který byl provázen řadou zajímavých diskuzí, které obohatily obor jako celek. Účelemnásledující části je stručně a přehledně shrnout vývoj strategických studií od doby jejichpříchodu na akademickou půdu po současnost. Představíme si základní teoreticko-metodologickédiskuze spojené se studiem strategie.Následující text zohledňuje vývoj oboru především ve Spojených státech amerických.Důvodem je fakt, že množství zveřejňovaných informací zde umožnilo vznik oboru samotného.Unikátní byla existence na státu nezávislých institucí věnujících se studiu strategiea především množství veřejných publikací výsledků výzkumu. Přestože z Evropyvzešla řada zajímavých podnětů, minimálně do konce studené války byl vliv výzkumníkůze Spojených států amerických na vývoj oboru zcela zásadní. Na druhé straně železné oponytaktéž existoval výzkum v oblasti vojenské strategie, jeho výsledky však byly málokdyzveřejňovány a o nezávislosti zde nelze hovořit. Strategie byla, podobně jako další oblasti,podřízena ideologii vedoucí strany a nadřazenému postavení Sovětského svazu v rámci Varšavskésmlouvy. Nezávislé strategické myšlení u politických satelitů Sovětského svazu nebylotolerováno. Ojedinělou práci, která stojí za pozornost, proto představují skripta generála31