Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

strategický managementIVFunkce strategického řízeníStrategické řízení v ozbrojených silách je spojováno s procesem, ve kterém si každý stát k prosazenísvých politických, vojenských a ekonomických zájmů až na určité výjimky (napříkladIsland) vytváří ozbrojené síly. Ozbrojené síly jsou vnímány jako jeden z významných nástrojůbezpečnostní a obranné (vojenské) politiky státu a nedílná součást jeho bezpečnostníhoa obraného systému. V procesu strategického řízení jsou ozbrojené síly permanentně přizpůsoboványměnícím se vnějším a vnitřním podmínkám. Vedle procesní a institucionálnístránky strategického řízení je možné identifikovat i jeho stránku obsahovou. Obsah strategickéhořízení je vyjádřen dlouhodobými strategickými cíli, úkoly a prioritami, k jejichž naplněníje příslušnými orgány státu realizována výstavba a rozvoj bezpečnostního a obrannéhosystému, jehož nedílnou součástí jsou i ozbrojené síly státu.Základní funkcí strategického řízení je definování strategických cílů a úkolů rozvoje ozbrojenýchsil reflektujících permanentně se vyvíjející bezpečnostní prostředí států a koalic a tími bezpečnostní hrozby s riziky, kterým musí státy a koalice úspěšně čelit (preventivně i reálně).Strategické cíle jsou výsledkem předpokládaných důsledků vývojových trendů v oblastipolitiky, legislativy, sociálních a demografických podmínek, životního prostředí a vojenstvína plnění poslání ozbrojených sil. Odrážejí vývoj v oblasti vědeckého poznání s nástupem novýchtechnologií, které ovlivňují modernizaci zbraňových systémů, vojenské techniky a dalšíhovojenského materiálu. Vývoj prostředí představuje pro ozbrojené síly nové příležitosti,ale také ohrožení naplnění jejich poslání. Ekonomická globalizace, technologický rozvoj spoluse sdíleným informačním prostředím jsou toho možným případem. Rozvoj mezinárodníhoobchodu vytváří závislost a zranitelnost, snadná dostupnost vyspělých technologií zvyšujepravděpodobnost jejich zneužití ze strany protivníka.Je potřebné si uvědomit, že dosažitelnost stanovených strategických cílů a úkolů je limitovánazdrojovými možnostmi státu a v závislosti na vnímání míry ohrožení bezpečnostních zájmůspolečnosti i měnící se ochotou společnosti uvolňovat finanční prostředky, lidské a materiálovézdroje pro zajišťování své obranyschopnosti na úkor svého ekonomického a sociálníhorozvoje.Ochota společnosti uvolňovat zdroje pro zajištění své bezpečnosti a obrany je tedy přímoúměrná míře vnímání ohrožení bezpečnostními hrozbami a jejich riziky jak ze strany občanů,tak i politické reprezentace. V historickém vývoji se setkáváme s tendencí bezpečnostníhrozby a jejich rizika spíše podceňovat a problémy s jejich řešením oddalovat. Bohužel se takděje zpravidla do okamžiku, kdy se strategickému vedení státu (společnosti, organizaci) výraznýmzpůsobem omezuje volnost pro jeho strategické jednání a rozhodování. Jedná se předevšímo nedostatek času potřebného pro výstavbu reálně potřebných schopností a účinnýchnástrojů, které jsou v případě rozvoje ozbrojených sil záležitostí dlouhodobou. V procesustrategického řízení sehrává významnou roli i časový rozpor mezi délkou životního cykluzbraňových systémů a vojenského personálu a délkou politického mandátu v souvislosti s délkouvolebního období. Je zřejmé, že strategické řízení by v tomto smyslu mělo mít charakternadstranickosti a dlouhodobé shody napříč politickým spektrem a mělo by vést k přijímáníkvalitních rozhodnutí s cílem dosáhnout optimálního řešení problémů, které jsou spojoványs požadavkem racionálního myšlení a chování.8263