Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

strategie přelomu 20. a 21. stoletíIIIk obtížnosti zničení vedení je v praxi většinou nutné usilovat o odstřižení ostatních kruhůod výživy s cílem způsobit tlak na politické vedení a kolaps celého systému. Ačkoliv teoriepovažuje za možné i specifické aktivity namířené na obyvatele, které zahrnují psychologickouválku a další akce k podlomení morálky, v praxi se očekává tento efekt především od destrukcezpůsobené bombardováním. Zničení posledního kruhu – ozbrojených sil – je význam něusnadněno, pokud mu předchází oslabení ostatních podsystémů, na jejichž podpoře je závislý.Základním předpokladem Wardenovy teorie je kontrola vzdušného prostoru nad územímprotivníka a z toho plynoucí svoboda aktivit. Ovládnutí vzduchu však nemusí být dosaženo.Rovněž si lze představit aktéry, jejichž řetěz velení je natolik volný, že jednotlivé složky nemusejíbýt jeho zničením ochromeny. Kampaň proti Srbsku v roce 1999 ukázala nejenom to,že protivník může své ozbrojené síly účinně rozptýlit a maskovat, ale především skutečnost,že šance na prosazení strategických cílů výhradně leteckou operací je nízká. Warden sice netvrdí,že pouze letectvo je dostatečné, nicméně tato politicky lákavá představa jím dozajistabyla inspirována. 191Vojenské operace v Afghánistánu a Iráku prováděné v rámci války proti teroru potvrdily,že vzdušná moc sama o sobě není schopna donutit nepřítele ke kapitulaci, a ukázaly, jakzásadní výhodu pro pozemní operace představuje blízká podpora technologicky vyspěléholetectva. Oproti Wardenově vizi prosazení strategického cíle skrze útok na vnitřní kruhy systémujsme byli svědky návratu taktického odrolování nepřítele především skrze zneschopňování(nikoliv nutně přímé destrukce) vnějšího kruhu – nepřátelských sil. Současná debatav rámci teorie vzdušné moci se do značné míry koncentruje právě na spor stoupenců systémovéhopřístupu, vycházejícího z Wardena, a zastánců orientace letectva na blízkou podporua působení na bojišti 192 . Tím, co se nemění, je pohled politiků na vzdušnou moc, kterou nadálepovažují za relativně „čistý“, levný a méně rizikový způsob použití vojenské síly než akcepozemních jednotek. 193Edward Luttwak se domnívá, že s využitím přesně naváděné munice může být systematickébombardování neužitečnou, užitečnou, velmi užitečnou i zcela postačující metodou války,a to v závislosti na faktorech charakterizujících povahu bojiště: hustota a zranitelnost transportníchsítí, možnost dopravy neupraveným terénem, vzdálenosti a především složení a objemdopravy. Například v první válce v Perském zálivu přesně naváděná munice dokázalazničit irácké silniční i železniční zásobování, čímž odřízla invazní jednotky od zásobování,především vodou. Zatímco plošné bombardování jednotek nemělo významnější efekt a neuspělopři snaze podlomit morálku, útoky přesnou municí měly fyzické a kumulativní účinky.Význam vzdušné moci je tak vždy vysoce závislý na charakteru protivníka. 1947191 CHUN, Clayton K. S. John Warden’s Five Ring Model and the Indirect Approach to War, s. 362–368.In Bartholomees, J. B., Jr. (ed.): U. S. Army War College Guide to National Security, Policy and Strategy. Secondedition. U. S. Army War College, 2006, s. 361–372.192 Například WILSON, Peter A., GORDON IV, John, JOHNSON, David E. An Alternative Future Force: Buildinga Better Army, s. 36. Parameters, zima 2003–2004, s. 19–39.193 BIDDLE, T. D. Air Power Theory: An Analytical Narrative from the First World War to the Present, s. 354–355.In Bartholomees, J. B., Jr. (ed.): U. S. Army War College Guide to National Security, Policy and Strategy. Secondedition. U. S. Army War College, 2006, s. 331–360.194 LUTTWAK, Edward N. Strategy. The Logic of War and Peace. Revised and enlarged edition. The Belknap Pressof Harvard University Press, Cambridge, Massachusetts, 2001, s. 196–199.205